Jak jsem formoval svou hmotu

21. května 2015 v 15:54
Jelikož jsme v našem malém divadle měli mužů jen pár, dostal jsem občas roli, na kterou jsem se ani při nejlepší vůli nehodil. Jednou takovou byl i velký sportovec a milovník Nathan P. Nathan ve hře Pan Kaplan má stále třídu rád. Režisér prohlásil, že diváci si na divadle musí pořád něco představovat - nad prošedivělou Julií a Romeem za zenitem se nikdo nepozastaví - ovšem nutit je přijmout představu, že jsem v dobré kondici a že mne všechny ženy chtějí, to už by bylo příliš. Proto jsem s jedním kolegou začal chodit do posilovny.
Dlužno dodat, že o chodu tohoto zařízení jsem měl na začátku poměrně zmatené představy. Občas jsem tam zavítal se sestrou, ta mi ale nic nevysvětlila a používala mě jako štít proti nápadníkům, kteří se jí nezdáli - pokud se jí dotyčný nelíbil, musela na mne na stroji dohlížet, ovšem když přišel nějaký sympaťák, posílala mě za roh na rotoped.
Můj herecký kolega František byl však profesionálním kulturistou, jenž před čtyřiceti lety vyhrál Grand Prix ve Vyškově, takže mi v oblasti teoretické přípravy rychle doplnil vzdělání. Dozvěděl jsem se, že posilování má dvě fáze - nabírání hmoty a její formování. František mínil, že nabráno mám velice dobře, ale měl obavy, zda bude má hmota zformovatelná. Pomoct mi měl především posilovací deníček, údajná tajná zbraň každého kulturisty.
Musím říct, že pokud si ho skutečně některá hrouda svalů vedla, tajila to opravdu dovedně. Za šest týdnů utrpení jsem se nesetkal s nikým, kdo by si zapisoval, kolik u kterého stroje zvedl. Zato se projevily jiné kulturistické tendence - před zrcadlem muži trávili delší dobu než má sestra, všichni měli oblečení po starším bratrovi a nikdo nepoužíval deodorant. V posilovně jsem dostal přezdívku "deníček", což může přijít vtipné jen samcům nadopovaným hormony, a ani po úspěšném zaplnění všech stránek se mou hmotu zformovat nepodařilo. Deníček jsme s Františkem týden před premiérou hodili do koše a museli jsme přiznat porážku.
Z představení však nakonec diváci odcházeli spokojení, pomohla totiž jednoduchá úprava kostýmu - místo tílka jsme zvolili trikot s dlouhými rukávy, který vše ponechával na fantazii obecenstva. Po marné anabázi v potní chýši jsme tedy skončili přesně tam, kde jsme o jeden deníček dříve začali.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama