Moudré z nebe - fotka

24. července 2015 v 19:12

Rodiče mě zase ztrapnili před celým táborem. Mamka mi každej rok při vodjezdu dává velkou pusu a všichni to vidí, což je vopravdu hrozně trapný, tak já jsem je prosil, aby zastavili za rohem, aby to nikdo neviděl, ale voni to prokoukli a jeli se mnou až k autobusu, tak já jsem se tomu snažil nějak vyhnout a mamka se urazila a řekla, že když jí teda za tu pusu nestojím, tak že teda nic, tak já jsem měl radost, ale stejně jsem ji potom dostal. V autobuse jsem seděl s Frantou, co maj jeho rodiče cukrárnu, tak to asi budem kamarádi. Pak jsme museli psát domů, že jsme dobře dojeli, ale já jsem byl na mamku pořád naštvanej, že mi dává takhle přede všema pusu, tak jsem napsal jenom "dojeli jsme" a podepsal jsem se, aby věděla, že jí píšu já, ale že jsem pořád naštvanej, no a pak jsme s Frantou měli noční hlídku, normálně to bývá až druhou noc, ale my jsme se v autobusu přežrali Frantovýma bonbónama, teda takhle to tvrdili vedoucí, ale nebyla to pravda, protože já jsem třeba ještě moh a Franta určitě taky, dyť je z cukrářský rodiny, tak něco vydrží, no a za trest jsme museli nespravedlivě hlídat hned první noc, teda ne celou, jenom dvě hodiny, ale vono se to člověku zdá strašně dlouho, protože v noci se nic neděje, tak je to nuda. Tak jsme to tam pořád vobcházeli sem a tam, a nechodili jsme ke kuchyni, protože tam teče potok, kterej je v noci hrozně strašidelnej, a pořád se nám zdálo, že někde kolem nás chodí nějakej pes, tak jsme si potom řekli, že radši vzbudíme mou ségru, co jezdí jako vedoucí, no a to byl teda trochu problém, protože děcka bydlí po dvou ve stanech, ale vedoucí spí všichni v takovým vobrovským hangáru, kde v noci není nic vidět, tak jsme se snažili najít ségru, ale zakopli jsme vo nějaký vedoucí, co byli potom dost naštvaní, a na jednoho jsme posvítili baterkou, ale vomylem, protože vypadal jako ségra, no a když jsme ji nakonec našli, tak jsem ji vzbudil a řek jsem jí, že máme v táboře vlka a že se bojíme jít ven, aby nás nesežral, a ségra říkala, že jsem debil a že je ráda, že nejsem u ní ve voddílu, protože to by ji určitě zabilo, a že snad stačí, že mě chodí kontrolovat přes den a že se jí kvůli mně všichni smějou, ale nemusím ji ještě budit v noci, no prostě byla dost naštvaná, tak jsme ji nechali spát a šli jsme ven, kde nás ale teda nic nesežralo, a když jsme vzbudili tu další hlídku, tak jsme si šli lehnout, ale ještě předtím jsme se domluvili, že spolu budem po táboře hrát korespondenční šachy, já jsem čet, že nějací dva páni hráli partii asi šedesát let a pak dostal jeden z nich šachmat a umřel a že ten druhej z toho byl trochu smutnej a trochu veselej, jako že už si s ním nezahraje, ale zase vyhrál, žejo. No a kdo vyhraje, tak dostane vod Frantových rodičů nějaký věci vod nich z cukrárny, trochu se bojím, jestli se to nezasekne tam, von říká, že mu mamka taky furt cpe nějaký saláty a tak, přesně jako u nás, a že mu teda sice dala na tábor bonbóny, ale jenom pár, a že to se jinak nikdy nestává, tak uvidíme.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama