Jak jsem šel za svědka

6. srpna 2015 v 19:24
Můj nejlepší kamarád mne požádal, abych mu šel za svědka. Myslel jsem si, že mou jedinou povinností bude přípitek, v tom jsem se ovšem šeredně zmýlil - harmonogram svatby mi nevěsta vysvětlovala téměř dvě hodiny a ukázalo se, že církevní obřad má celou řadu zvláštností. Nakonec jsem se však ve všem úspěšně zorientoval, neboť jsme zjistili, že svatba se nápadně podobá fotbalovému utkání.
Hned ráno jsem se vůči ženichovi dopustil prvního faulu. Všiml jsem si totiž, že na větším prstýnku je vyryto její jméno a na tom menším to jeho, a neváhal jsem ho proto informovat, že to mají špatně - ženich se lekl a zbledl, pak si ale prstýnky prohlédl a konstatoval, že to není jako papučky ve školce a že tam má být jméno spřízněné duše, nikoliv jméno majitele. Přehmat mi sice oficiálně odpustil a trestný kop se nekonal, prstýnky mi však znovu svěřeny nebyly.
Další potíže nastaly po rozehrání. Vybranou pasáž z Bible jsem doma nacvičoval opravdu poctivě, když mne ale pan farář pozval k pultíku, zjistil jsem, že na něm místo knihy knih leží nějaká výrazně útlejší publikace, kterou jsem nikdy neviděl. Zřejmě se jednalo o výběr největších hitů, takovou křesťanskou Reader's Digest edici. Chvíli jsem tím Jidášovým pamfletem bezradně listoval sem a tam, pak jsem se musel obrátit na jednoho z postranních rozhodčích. U fanoušků jsem si tímto faux pas příliš nepomohl.
Drobných incidentů jsem se nevyvaroval ani v průběhu mše. Ke svému velkému překvapení jsem zjistil, že rituální odpovědi davu jsou poměrně různorodé - myslel jsem, že věřící na všechno odpovídají "amen", ovšem zaznamenal jsem i jiné varianty, například "i s tebou", což byla jejich replika na výzvu "pokoj s vámi". Abych v kostele neseděl jen tak nasucho, zahalekal jsem po dalším "pokoj s vámi" také, byla to však zřejmě jakási past na nevěřící, neboť jsem tak učinil jako jediný. Všichni se po mně otočili a já jsem se rozhodl, že už do utkání raději vstupovat nebudu a zůstanu na střídačce.
Pan farář nás ovšem vzápětí vyzval, abychom jako svědci předstoupili. Šli jsme tedy do kotle - já jsem se vysunul daleko na levé křídlo, družička na pravé. Kněz mluvil dlouho a monotónně a já jsem podřimoval vestoje; když jsem se probral, všiml jsem si, že se družička vrátila do třetí řady a zuřivě na mě gestikuluje. Byl jsem v ofsajdu. Jelikož jsem však nechtěl vážit dlouhou cestu kostelem, stáhl jsem se jen do řady první, která byla záměrně ponechána volná. To se ukázalo jako velký nerozum. Věřící si totiž pořád klekali a vstávali, zjistil jsem ale, že to dokážou dělat tak tiše, že je zepředu není slyšet. Neustále jsem se proto musel otáčet na družičku, abych byl v obraze.
Když se zdálo, že horší to snad být nemůže, namíchal pan farář v kalichu jakýsi ďábelský drink. Jakmile z něj dal napít nevěstě, přišla za mnou a popřála mi "pokoj s tebou". Poučen z předchozích nezdarů jsem se rozhodl neriskovat a zareagoval jsem zcela nekřesťanským "děkuju". Nevěsta se rozesmála na celý kostel, když se na ni ovšem její rodina pohoršeně podívala, ukázala na mě; hněv kongregace se tak opět svezl na mou maličkost a první poločas skončil debaklem.
Na hostinu jsem jel s panem farářem. Během přestávky jsme probírali naratologické nedostatky Bible a já jsem vyjádřil údiv nad tím, že se tak špatně napsaná a redakčně zoufale odbytá kniha pořád tak dobře prodává. O chvíli později jsem dostal žlutou kartu a náš rozhovor skončil. V autě s námi jela ještě družička, která náhlého ticha využila a začala mi dělat nemístné návrhy - svědek s družičkou prý vždycky skončí spolu a jejich noc bývá mnohdy ještě vášnivější než ta novomanželská. Kategoricky jsem to odmítl.
Před obědem přišla má chvíle - měl jsem proslov. Humorně jsem pojednal ženichovu záletnickou minulost s tím, že s nynější žínkou je to jistě uzavřená kapitola, neboť jsem ho nikdy neviděl tak šťastného. Osvědčená kombinace vtipu přecházejícího do lehkého dojetí však tentokrát z nějakého důvodu nezabrala, pan farář na mě mával červenou kartou a z obou rodin se ozývalo vzteklé mručení, jež utišila až vynikající knedlíčková polévka.
Doufal jsem, že se družička přejí a že bude po obědě na nějaké větší akce příliš vyčerpaná, vilnou děvu ovšem svíčková s domácími knedlíky postavila na nohy a učinila z ní nejaktivnějšího hráče druhého poločasu. Nejprve mi při tvarování balonků vyrobila dárek, o jehož symbolismu nemohlo být pochyb, pak se mne při focení nevhodně dotýkala deštníkem. Situace se vyhrotila u tanečního workshopu salsy, kdy jsem ji musel opakovaně upozorňovat, že pánové mají mít ruku na pozadí dámy, ne naopak. Svou vlastní dlaň jsem však na inkriminované místo položit odmítal, neboť jsem se bál, že by to družičku pobídlo k dalším nepřístojnostem. V jedné z pauz mezi skladbami se mi podařilo utéct a pokusil jsem se schovat v davu, oba týmy měly ovšem v živé paměti můj nešťastný projev, a tak mne svatebčané zákeřně vystrčili zpět na taneční parket.
Kolem půlnoci se naštěstí stalo něco nečekaného. Nevěsta se ženichem si totiž dali vlastní gól - převlékli se a předvedli nám tak vášnivý tanec, že starší členové obou věřících rodin začali nadávat na zkaženost mládeže, načež se rozprchli, aby se pokleslé zábavy nemuseli účastnit. Využil jsem chaosu a svezl se s jakýmsi obstarožním párem domů. Nakonec tedy vše dopadlo dobře - ženich s nevěstou byli úspěšně sezdáni a já jsem jejich svatební noc strávil daleko od vilné družičky.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama