Orel much nelapá

25. srpna 2015 v 17:50
Byl jednou jeden kníže Alexandr; poněvadž je to však takové divné a tvrdé jméno a říkat knížeti Saša se jaksi nehodí, nazývali ho všichni Všudybylem, neboť hodně cestoval a znal spoustu cizích zemí. Ten kníže se dostal až na daleký ostrov Madagaskar, kde mu domorodci uvařili výbornou kávu. A že byl Všudybyl ducha podnikavého a jako správný šlechtic vždycky hleděl, jak by svůj majetek rozmnožil, přivezl s sebou do českých zemí pytel kávových zrnek, která hned zasadil.
Kníže se těšil, že až kávovníky vyrostou, stane se největším výrobcem kávy v celé Evropě, jenže co naplat - keřům se růst nechtělo. Všudybyl si od krále vypůjčil jeho osobní zahradníky, ani ti si však nevěděli rady. Nabízeli mu růži, o kterou když se někdo píchne, usne; ukazovali mu jabloň, jež rodila otrávená jablka; navrhovali mu, aby vysadil ořech, v jehož plodech se ukrývají drahé šaty; on ale všechno odmítl. Smutně poslal královské zahradníky domů a přemýšlel, co si počne.
Jeho poddaní mezitím žili jako předtím, poněvadž se jich knížecí starosti nijak netýkaly - chodili po své práci a doufali, že se nestrhne nějaká válka nebo jiné neštěstí. Někdy, když byla zima obzvlášť tuhá, si z knížecího lesa odnesli pár polínek, aby doma neumrzli. Všudybyl o tom dobře věděl; protože měl však své poddané rád, pokaždé nad tím přimhouřil oko.
Mezi těmi poddanými byl i Petr, učitelovic synek. Neříká se nadarmo, že pod svícnem je největší tma - Petr byl nejnevychovanější mladík v celém širém okolí. Bylo to zkrátka pěkné kvítko; tak už to na tom světě chodí, že učitelé musí vzdělávat děti ostatních a na ty vlastní jim nezbývají síly ani čas.
Tenhleten Petr si řekl, že když ostatní mohou chodit do lesa na dřevo, může tam on pytlačit. Kníže Všudybyl se o tom záhy dozvěděl od svých myslivců, ale protože orel much nelapá, povídá si: mám přece zvěře dost, ať si nějakého toho zajíce chytí. Jenže Petrovi to nestačilo. Když viděl, že mu u šlechtice všechno projde, vymyslel ďábelský plán - smluvil se s několika mladíky, společně v noci vykopali všechna kávová semínka, co jich kníže zasadil, a ukryli je do močálu.
Když se Všudybylovi ráno doneslo, že někdo řádil v jeho zahradě a odvážil se dokonce vztáhnout ruku na jeho milovanou kávu, hned věděl, kolik uhodilo a kdo mohl být tak troufalý. Nařídil, aby Petra přivedli na zámek. Hoch sice uměl lhát na výbornou, ale kníže mu pohrozil mučírnou - to pak člověk rád přizná i to, co neudělal. Když se tedy Všudybyl od Petra dozvěděl pravdu, nechal nebožáka uvrhnout do šatlavy a nařídil všem svým sloužícím, aby s ním šli k močálu, neboť sám by všechna zrnka jen těžko našel.
Jaké je však čekalo překvapení! Přes noc ze semínek vyrostly kávovníky. V knížecí zahradě na ně byla příliš velká zima a sucho, kdežto v močálu se jim opravdu zalíbilo. Všudybyl je tam tedy nechal a zamyšleně se vrátil na zámek. Pak sešel do vězení za Petrem a povídá mu:
"Ty kluku nešťastná, kdybych byl správný evropský šlechtic, byl bys o hlavu kratší nejen ty, nýbrž i všichni, kdo ti pomáhali! Já jsem ale cestovatel, to jest člověk vytříbeného jemnocitu, a proto takové zkracování lidí nemám zrovna v lásce. Ta kávová zrnka, která jsi mi ukradl, pochází z Madagaskaru, jehož obyvatelé jsou proslulí svou pracovitostí. Dokonce tolik, že se jejich ostrovu kdysi přezdívalo Pracujihodně, v lidové mluvě potom Makámsakra. Místním se to tak líbilo, že se rozhodli to jméno přijmout za vlastní, jen ho trochu zkomolili, aby se jim to pěkně vyslovovalo, a tak vznikl Madagaskar. A proč ti to vlastně všechno povídám? Protože jsi měl výborný nápad, za který tě učiním knížecím zahradníkem přes kávu - u mě ve službě nouzi mít nebudeš, neboj se. Ale také jsi udělal něco špatného, za co musíš být potrestán - až kávové keře vydají první bobule, ty sám je všechny obereš a semeleš na kávu. Nikdo ti nebude smět pomoci. Zabere ti to mnoho času a bude to těžká práce, vcítíš se však víc do lidí, od kterých tu kávu máme, a budeš pak o keře pečovat o to lépe."
A tak nakonec všechno dobře dopadlo. Všudybyl měl svou kávu, Petr se mu o ni dobře staral, jeho rodiče si oddechli, že dostal rozum a bude se živit poctivě a všichni od těch dob říkali, že orel much nelapá, ale na myši si pochutná rád.

(pohádka z knihy Zkraťsifous aneb Pohádky na dobré ráno)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama