Září 2015

Malau Podivín

27. září 2015 v 8:33
Kromě hlavního děje je v románu Nuanua spousta pověstí a příběhů. Jedna z nich vypráví o Podivínovi, který dokázal předpovídat počasí. Celý text je stále work in progress.

Aneia je loď, Manoko Hvězdář je kormidelník, Nua Ila je země, Apea'lei je velešaman, Kekaha je řeka, Kaloko je hora, Ikiu je kmen. Tam, tehdy a těm se stal tento příběh.
Než Spoutaná bohyně přišla o své jméno a odvedla své děti z ostrova Nua Ila, žil v kmeni ještěrek muž jménem Malau Podivín, a ten vyráběl různé zvláštní věci, které byly tak jedinečné, že se na ně chodili dívat bojovníci z ostatních kmenů. Jednou se rozhodl, že si udělá něco, co by mu létalo nad hlavou. I uhnětl z hlíny podobiznu ptáčka a přivázal jí k noze liánu, ale ptáček nelétal. Pochytal na lep mnoho drobných lono, vytrhal jim křídla barvy písku a použil je na svůj výtvor, ale ten nelétal ani potom. Poprosil proto bohy, aby mu pomohli - mocnému Meleiovi se jeho nápady líbily, a tak mu poradil, aby vyhledal Strážce větrů.
Strážce větrů bydlel v jeskyni vysoko v horách, a byl proto za každého návštěvníka rád. Dobře Podivína pohostil, dobře se o něj postaral, a když mu Malau řekl, proč za ním vlastně přišel, svolil, že si může půjčit Dýni vánků. Podivín ji opatrně otevřel, a hle - slabý větřík mu čechral vlasy a unášel jeho hliněného a pírky ozdobeného ptáčka hned sem, hned zase tam. Malau měl velkou radost a byl tuze spokojený.
Nazítří už mu však vánky nestačily. Požádal Strážce, aby mu půjčil Dýni větrů. Strážci se to příliš nelíbilo, druhá Dýně mohla v neopatrných rukách napáchat velkou škodu, ale že byl za Podivínovu společnost rád a že se mu jeho vynález tuze líbil, nakonec svolil. Malau Dýni opatrně otevřel, a hle - mocný vítr zhasil oheň ve Strážcově jeskyni, svíjel se a skučel a bouřil. Podivín měl co dělat, aby ptáčka udržel, měl však velkou radost a byl tuze spokojený.
Dalšího dne chtěl ale ještě víc. Strážce větrů byl zprvu k jeho prosbám hluchý - s Dýní vichrů směl zacházet jen on sám - Malau na něj však naléhal tak dlouho, až mocný duch svolil. Jakmile ji Podivín kousíček pootevřel a jeskyni naplnilo zlověstné kvílení, Strážce větrů svého rozhodnutí zalitoval a chtěl mu ji sebrat, to už ovšem bylo pozdě. Vichry se z Dýně vyhrnuly jako potopa a nic je nemohlo zastavit. Na svého ptáčka neměl Malau ani pomyšlení a hned tu strašlivou schránku vracel Strážci, trvalo však celý den, než se jim podařilo mocný živel znovu spoutat. Duch se na Podivína ukrutně hněval, vyhnal jej proto a zapověděl všem ještěrkám, aby se ukazovaly v jeho jeskyni, sic je stihne trest.
Nešťastný Malau se vracel ke svému kmeni a myslel si, že z toho vyvázl ještě docela dobře - Strážce větrů jej zachoval při životě. Nevěděl ale, že ve vesnici Ikiu na něj čeká samotný velešaman Apea'lei. Když tam přišel, jeho druhové jej zajali a soudili ho. Ali mu vzali jeho hliněného a pírky ozdobeného ptáčka a uložili nebohému Podivínovi první trest - popudil proti svému kmeni mocného ducha, musí zemřít. Pak k němu přistoupil šaman a uložil mu druhý trest - ozdobil svůj vynález pírky ptáčka lono, která mohli používat jen vládci kmenů, musí tedy zemřít. Naposledy jej soudil velešaman Apea'lei a uložil mu třetí trest - strašné vichry poničily celý ostrov Nua Ila, srovnaly se zemí mnoho chatrčí a pozřely značnou část úrody, Malau tedy musí zemřít.
Proti trojímu trestu nebylo odvolání. Jak velela tradice, vykopali hlubokou jámu, do níž Podivína hodili, a přikryli ji uschlými banánovými listy zatíženými kameny. Dali mu jeden kokosový ořech, jeho mléko však bylo otrávené. Malau měl tedy jako všichni odsouzení na výběr - mohl zemřít žízní, nebo se zabít sám.
Podivín se ovšem nevzdal. První den správně předpověděl velkou bouři bez deště - do jeho jámy totiž vlezla ještěrka iki a schovala se pod kámen, jen Malau ale věděl, co to znamená. Druhý den volal na své druhy, že přijde mocný déšť. Měl znovu pravdu, ačkoliv přes banánové listy ani neviděl na oblohu - v jeho jámě totiž byli měsíční mravenci, a ti nosili svá vajíčka na vyvýšená místa. Třetí den se nic nedělo, a tak předpověděl slunečné počasí. Navečer již zmíral žízní a chtěl se napít otráveného mléka, když tu jej z jámy vytáhli.
"Kmenům ostrova Nua Ila by uškodilo, kdyby Podivín zemřel," pravil velešaman Apea'lei. "Je to zjevně učený a moudrý muž, ačkoliv snad trochu zbrklý. Proto pro něj mám nabídku - vezme-li si devět mladých mužů z různých kmenů a naučí je všemu, co o počasí ví, budou mu všechny tři tresty odpuštěny."
A tak se i stalo. Malauovi od té doby říkali Malau Deštivec a on všechny své znalosti předal dalším pokolením. Proto dnes dokážeme předpovědět, kdy bude pršet a kdy bude svítit slunce.

Už je tady!

22. září 2015 v 11:37

Tak už přišla! Zatím jenom jedna. Další budou brzo.

Improdivadlo a Bafni

22. září 2015 v 8:13
Víte, že se na téhle stránce snažím držet literárních věcí, protentokrát však musím udělat výjimku. O víkendu jsem byl na víkendovém workshopu improdivadla a musím říct, že to bylo famózní. Nevěřil bych, že se všichni účastníci v neděli večer dobrovolně postaví před diváky a nikdo se nerozsype. A navíc se zdálo, že se dobře baví i publikum. Jestli improdivadlo neznáte, zkuste nějaké představení nebo kurz! http://www.bafni.cz/.

Moudré z nebe

16. září 2015 v 9:18
Tak jsme byli na návštěvě u líšeňský babičky a vona mi konečně začala říkat jménem, dřív mi říkala "chlapečku" nebo "hošíku", mamka říkala, že to je proto, že jí vadí, že se jmenuju Richard, že to prej je německý jméno a že vona chtěla Josefa a že ji to hrozně sere, ale pak ji taťka vokřik, aby mě neučila sprostý slova a že jeho matku nic nesere, no mně je to docela jedno, hlavní je, že mi babička konečně přestala říkat "chlapečku", i když se teda zase tolik nepolepšila, všichni mi říkaj normálně "Ríšo", ale to se jí prej nelíbí, tak mi říká "Rišíku" nebo "Rišousku", to je jak na psa, no ale je to každopádně lepší než "chlapeček", to zas jo, a vona teda babička je možná takhle na to zvyklá, protože její brácha, prastrýc Pavlata, jí říká "Mnichovská zrada", což je prej dost vošklivý, a taky nevím, co to znamená, takže bych nechtěl, aby mi takhle někdo říkal.

(z Moudrého z nebe)


Příští zastávka

14. září 2015 v 21:41

Chtěl bych být na své město alespoň občas hrdý. Mít pocit, že něco umíme, že jsme ty ostatní v něčem předběhli. I když máme na hlavním náměstí orloj, který neukazuje čas a připomíná mužské přirození. I když jsme jediný vtip, v němž se dá bydlet. Někdy to ovšem zkrátka nejde.

Od kamaráda jsem se dozvěděl, že Dopravní podnik města Brna pořádá soutěž Příští zastávka - paní Jarmila Černocká, která namlouvala hlášení v prostředcích hromadné dopravy, totiž zemřela, a tak bylo DPMB nuceno najít náhradníka. Aby to nebylo smutné, udělalo z toho soutěž, do níž se mohl zapojit každý a v níž měli nový hlas vybrat sami cestující.

Inu, nebyla to tak úplně pravda. Dopravní podnik přišel s čtyřstránkovou "poptávkovou dokumentací", která jednak předem diskvalifikovala mentálně slabší uchazeče, jednak mezi řádky sdělovala, že cestující ve skutečnosti výběr nijak podstatně neovlivní - z došlých nahrávek měla porota vybrat dvacet pět soutěžících, z nichž potom vybírali lidé, v posledním kole měla ovšem mezi nejúspěšnějšími opět volit porota. Ano, v našem šibalském regionu dává podobná antihantecová pojistka smysl, ale bylo by možná lepší na rovinu říct, že Brňanům tak náročný úkol svěřit nelze.

Způsob výběru vítěze Příští zastávky byl však oproti zbytku pravidel jen slabým odvarem. Uchazeč měl totiž k nahrávce přiložit svůj profesní životopis a popsat zkušenosti, které má s rozhlasem, dabingem nebo jinou podobnou prací. Jelikož byly všechny položky hodnocení pečlivě rozepsány - patřil tam například témbr nebo artikulace - zeptal jsem se, k čemu chce porota znát mé zkušenosti, jež v hodnocení vůbec nebyly. Dopravní podnik odvětil, že "strukturovaný životopis bude sloužit jako identifikační údaje uchazeče a předchozí zkušenosti budou informativního charakteru". Méně podplaceným dojmem by jistě působilo, kdyby se na mne porota mimo nahrávku nijak neinformovala a jako identifikační údaje použila mé jméno a datum narození. Obvykle to stačí.

Ještě větší perličkou byl samotný obsah nahrávek. Kromě několika standardních vět se ve výběru ocitla i "zastávka Electroworld". Odhaduji, že zastávek máme v Brně kolem dvou set, pravděpodobně o něco víc, a až na několik výjimek se všechny jmenují česky. Je otázkou, co touto volbou Dopravní podnik sledoval - neváhal jsem se opět zeptat. "Pro účely hodnocení výslovnost slova Electroworld nebude mít zásadní vliv, tudíž v tomto případě ponecháváme na zvážení uchazeče, zda výslovnost zvolí anglickou či českou. Výslovnost dle aktuálních hlášení v MHD je česká a tudíž bychom preferovali právě tuto výslovnost." Kromě faktu, že DPMB neumí čárky, jsem se toho příliš nedozvěděl. Rozhodl jsem se, že se soutěže zřejmě nemá smysl účastnit, ale dál jsem ji napjatě sledoval.

Dopravní podnik si nejspíš byl vědom, že Příští zastávka vyvolává poněkud rozporuplné reakce. Na své FB stránce o ní proto za celou dobu informoval jen třikrát (a to včetně oznámení soutěže a vyhlášení výsledků); za stejné (zimní) období si stejný počet zmínek vysloužily i parníky. Soutěžící, kteří se probojovali do slíbené pětadvacítky, zápolili se slovem "Electroworld". Většina z nich boj přežila, ale některým se na tomto kritickém místě do hlasu vkradla taková panika, že jeho výslovnost rozhodně "pro účely hodnocení" vliv měla. Jako mylné se nakonec opravdu ukázalo i tvrzení, že nového hlasatele vyberou sami cestující - Dopravní podnik se nerozhodl pro soutěžícího, který nasbíral nejvíc hlasů, a místo toho zvolil jinak.

Aby toho nebylo málo, nová nahrávka není bez chyb. Brňané jen za prvních pár dní na Dopravní podnik poslali několik desítek stížností, profesionální dabérka v reportáži ČT nahrávky strhala. Výsledek? Soutěž je fiaskem i po svém vyhlášení, hlasatel musí zhruba polovinu textů načíst znovu. Špatně vyslovuje i slovo "zastávka".

Inu, jak jsem řekl na začátku - chtěl bych být na své město alespoň občas hrdý. Takto se musím přidat k posměváčkům ze západní části území a s povzdechem zašeptat: "Na Brno dobrý."

Ukázka z veršované pohádky

10. září 2015 v 15:59
Ukázka z pohádky O princi Valibukovi a princezně Drobničce (král s princem smlouvá a navrhuje, že by mu za záchranu princezny mohla stačit jen čtvrtina království):


král naposledy táže se
"co takhle, princi, čtvrtinu?
a za to dlouhé smlouvání
vystrojím slavnou hostinu


ať na tvou počest dvořané
si vínem plní číše
je snazší vládnout poddaným
když nekručí jim v břiše"


tu Valibuk se rozzáří
"to měl bych, věru, radost
já číši vínem plním rád
pro hostiny mám slabost


když chodů bude dostatek
jídla, co hrdlo ráčí
pak čtvrtka tvého království
mi coby věno stačí"


Špínou k čistotě

7. září 2015 v 22:03
Nedávno jsem byl postaven před nelehký úkol. Měl jsem vyčistit keramickou desku našeho sporáku. Ve spíži jsem objevil přípravek Cera-Fix od firmy Mr. Muscle s obrázkem sporáku odzbrojujícího lesku. Vyzbrojen tímto prostředkem a hadříkem jsem pozbyl veškerých obav a pustil jsem se do četby návodu.
Výrobce mne nejprve ujistil, že "Mr. Muscle pracuje za Vás!", a tím mne povzbudil, protože dozorčí práce mám nejraději. Dále mě instruoval, že mám před použitím důkladně protřepat, čímž mě poněkud zmátl, protože koho nebo co mám protřepat již uvedeno nebylo. Nechal jsem tedy tento bod být s tím, že se k němu popřípadě vrátím později.
Posléze jsem měl odstranit připečenou nečistotu. Na sporáku byl pouze hrnec, který jsem jako připečenou nečistotu neklasifikoval, a s klidným svědomím jsem četl dál. Návod požadoval nanesení přípravku na znečištěný povrch, což bylo sice ve sporu s tím, že jsem se před chvílí ujistil o odstranění všech nečistot, nicméně jsem si slovo "znečištěný" odmyslel a nanesl jsem. Podle pokynů jsem pak čistil a leštil suchým hadříkem a nesmýval vodou.
Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že sporák je mnohem špinavější než předtím, protože prostředek v podobě bílé tekutiny znečistil mou vinou celý jeho povrch. Propadl jsem panice a znovu se zahloubal do návodu. Dozvěděl jsem se, že nemám přípravek polykat a při přetrvávajících potížích mám vyhledat lékaře. Při pohledu na desku jsem zhodnotil svoje potíže jako přetrvávající, ale nevěděl jsem, jakého doktora mám zavolat.
Opět jsem se začetl a zjistil, že mám prostředek zneškodnit v souladu se zákonem o odpadech. Sbírku zákonů jsem však postrádal, a kdybych sporák i s přípravkem zneškodnil, mohl bych pak být vlastníkem sporáku, tedy naší rodinou, zneškodněn také.
V hlubokém zoufalství jsem se znovu podíval na sporák, který byl všemi mými trably vinen, a byl jsem šokován. Bílé nečistoty zmizely a deska se leskla tak, že jsem se v ní viděl. Uložil jsem ďábelského Mr. Muscla zpět do spíže a umínil jsem si, že s tím mužem už nechci mít nic společného.
Tak vidíte. I špínou se dá někdy přijít k dokonalé čistotě.


Další várka kurzů

2. září 2015 v 14:28
Zvu Vás na další várku kurzů o psaní a vydávání knih.