Malau Podivín

27. září 2015 v 8:33
Kromě hlavního děje je v románu Nuanua spousta pověstí a příběhů. Jedna z nich vypráví o Podivínovi, který dokázal předpovídat počasí. Celý text je stále work in progress.

Aneia je loď, Manoko Hvězdář je kormidelník, Nua Ila je země, Apea'lei je velešaman, Kekaha je řeka, Kaloko je hora, Ikiu je kmen. Tam, tehdy a těm se stal tento příběh.
Než Spoutaná bohyně přišla o své jméno a odvedla své děti z ostrova Nua Ila, žil v kmeni ještěrek muž jménem Malau Podivín, a ten vyráběl různé zvláštní věci, které byly tak jedinečné, že se na ně chodili dívat bojovníci z ostatních kmenů. Jednou se rozhodl, že si udělá něco, co by mu létalo nad hlavou. I uhnětl z hlíny podobiznu ptáčka a přivázal jí k noze liánu, ale ptáček nelétal. Pochytal na lep mnoho drobných lono, vytrhal jim křídla barvy písku a použil je na svůj výtvor, ale ten nelétal ani potom. Poprosil proto bohy, aby mu pomohli - mocnému Meleiovi se jeho nápady líbily, a tak mu poradil, aby vyhledal Strážce větrů.
Strážce větrů bydlel v jeskyni vysoko v horách, a byl proto za každého návštěvníka rád. Dobře Podivína pohostil, dobře se o něj postaral, a když mu Malau řekl, proč za ním vlastně přišel, svolil, že si může půjčit Dýni vánků. Podivín ji opatrně otevřel, a hle - slabý větřík mu čechral vlasy a unášel jeho hliněného a pírky ozdobeného ptáčka hned sem, hned zase tam. Malau měl velkou radost a byl tuze spokojený.
Nazítří už mu však vánky nestačily. Požádal Strážce, aby mu půjčil Dýni větrů. Strážci se to příliš nelíbilo, druhá Dýně mohla v neopatrných rukách napáchat velkou škodu, ale že byl za Podivínovu společnost rád a že se mu jeho vynález tuze líbil, nakonec svolil. Malau Dýni opatrně otevřel, a hle - mocný vítr zhasil oheň ve Strážcově jeskyni, svíjel se a skučel a bouřil. Podivín měl co dělat, aby ptáčka udržel, měl však velkou radost a byl tuze spokojený.
Dalšího dne chtěl ale ještě víc. Strážce větrů byl zprvu k jeho prosbám hluchý - s Dýní vichrů směl zacházet jen on sám - Malau na něj však naléhal tak dlouho, až mocný duch svolil. Jakmile ji Podivín kousíček pootevřel a jeskyni naplnilo zlověstné kvílení, Strážce větrů svého rozhodnutí zalitoval a chtěl mu ji sebrat, to už ovšem bylo pozdě. Vichry se z Dýně vyhrnuly jako potopa a nic je nemohlo zastavit. Na svého ptáčka neměl Malau ani pomyšlení a hned tu strašlivou schránku vracel Strážci, trvalo však celý den, než se jim podařilo mocný živel znovu spoutat. Duch se na Podivína ukrutně hněval, vyhnal jej proto a zapověděl všem ještěrkám, aby se ukazovaly v jeho jeskyni, sic je stihne trest.
Nešťastný Malau se vracel ke svému kmeni a myslel si, že z toho vyvázl ještě docela dobře - Strážce větrů jej zachoval při životě. Nevěděl ale, že ve vesnici Ikiu na něj čeká samotný velešaman Apea'lei. Když tam přišel, jeho druhové jej zajali a soudili ho. Ali mu vzali jeho hliněného a pírky ozdobeného ptáčka a uložili nebohému Podivínovi první trest - popudil proti svému kmeni mocného ducha, musí zemřít. Pak k němu přistoupil šaman a uložil mu druhý trest - ozdobil svůj vynález pírky ptáčka lono, která mohli používat jen vládci kmenů, musí tedy zemřít. Naposledy jej soudil velešaman Apea'lei a uložil mu třetí trest - strašné vichry poničily celý ostrov Nua Ila, srovnaly se zemí mnoho chatrčí a pozřely značnou část úrody, Malau tedy musí zemřít.
Proti trojímu trestu nebylo odvolání. Jak velela tradice, vykopali hlubokou jámu, do níž Podivína hodili, a přikryli ji uschlými banánovými listy zatíženými kameny. Dali mu jeden kokosový ořech, jeho mléko však bylo otrávené. Malau měl tedy jako všichni odsouzení na výběr - mohl zemřít žízní, nebo se zabít sám.
Podivín se ovšem nevzdal. První den správně předpověděl velkou bouři bez deště - do jeho jámy totiž vlezla ještěrka iki a schovala se pod kámen, jen Malau ale věděl, co to znamená. Druhý den volal na své druhy, že přijde mocný déšť. Měl znovu pravdu, ačkoliv přes banánové listy ani neviděl na oblohu - v jeho jámě totiž byli měsíční mravenci, a ti nosili svá vajíčka na vyvýšená místa. Třetí den se nic nedělo, a tak předpověděl slunečné počasí. Navečer již zmíral žízní a chtěl se napít otráveného mléka, když tu jej z jámy vytáhli.
"Kmenům ostrova Nua Ila by uškodilo, kdyby Podivín zemřel," pravil velešaman Apea'lei. "Je to zjevně učený a moudrý muž, ačkoliv snad trochu zbrklý. Proto pro něj mám nabídku - vezme-li si devět mladých mužů z různých kmenů a naučí je všemu, co o počasí ví, budou mu všechny tři tresty odpuštěny."
A tak se i stalo. Malauovi od té doby říkali Malau Deštivec a on všechny své znalosti předal dalším pokolením. Proto dnes dokážeme předpovědět, kdy bude pršet a kdy bude svítit slunce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama