Říjen 2015

Pondělní čtení

30. října 2015 v 19:20
Pokud máte v pondělí večer čas, vystupuju na netradiční akci - 5 let od založení Kulturária (https://www.facebook.com/events/107778189577997/). Nevím, co je Kulturárium, ani nevím, proč mě pozvali, neznám žádný z těch jmenovaných projektů a do brněnského Hubu se bojím, protože jsem tam minule recitoval jejich vedoucí a dopadlo to nedobře. Ale moje guru říkala, že mám přijít. Budu číst hned na začátku. Tak třeba přijďte taky! Akce začíná ve 20:00 v Impact Hubu.


Valibuk a Drobnička

29. října 2015 v 10:05
Trochu spoiler, ale stejně je to pro děti:

sultán už stoupá v balónu
se svými sedmi ženami
jež hedvábím se honosí
démanty, zlatem, perlami

však tolik družek má jen pán
to není dáno chudým
neb co udělá pro jednu
to musí dopřát druhým

princ o Drobničce vypráví
vzpomíná na svou lásku
líčí, jak v světě zhubnout měl
vtěsnat se do opasku

manželky ovšem nechápou
a překvapeně praví:
"vždyť ty jsi, princi, snem všech žen
jsi mladý, silný, zdravý

jsi junák, jura, kluk jak buk
jsi mužský, jak se patří
princezně srdce zaplesá
jen co tě znovu spatří"

Doufám, že Valibuk se za Drobničkou už brzo vrátí, ve světě byl sedm let a jestli si nepospíším, tak stejně dlouho budu psát i tu pohádku.


Vzkaz ze ZUŠ Smetanova

24. října 2015 v 13:41
"Ríšo, my tvoji knížku doma čteme nahlas a manžel čeká, až to dočtu - bude brát na konzervatoř a citovat studentům."

Řeč v Památníku písemnictví na Moravě

23. října 2015 v 16:34
Dobrý den. Jmenuji se Richard Skolek a pracuji jako spisovatel a překladatel, vedu také kurzy o vydávání knih a kurzy tvůrčího psaní. Kdysi jsem se také zúčastnil soutěže Skrytá paměť Moravy, a protože se od té doby literatuře snažím věnovat, jak to jenom jde, Památník mě pozval, abych vám dnes něco řekl o slastech a strastech začínajících autorů. Chci se s vámi podělit především o několik méně známých statistik a údajů, které ale pro začínající autory mohou být obzvlášť zajímavé.
Každý rok u nás vyjde zhruba šestnáct tisíc různých titulů; beletrie představuje kolem pěti tisíc. Abyste si to dovedli lépe představit, znamená to, že každý den vyjde čtrnáct nových knih. Každý den přijde do knihkupectví čtrnáct nových titulů, které jsou konkurencí vašim knihám. Není divu - Česká republika patří k zemím s největším počtem nakladatelství ve vztahu k počtu obyvatel. Ještě několik let zpátky jsme v tom dokonce byli první. Tato záplava knih škodí jak autorům, tak i čtenářům - například v Trávníčkově studii Překnížkováno si dotazovaní opakovaně stěžovali, že je knih moc a že si z nich nedokážou vybrat. Druhou možnost, tedy že je výběr příliš malý, naproti tomu nezaškrtl téměř nikdo.
Patříme také k zemím, které zuřivě překládají, bohužel trochu na úkor domácí literatury, jež v konkurenci děl ze zemí, kde se psaním lze uživit, mnohdy lehce ztrácí. Paradoxně je Česká republika zároveň jednou z mála zemí na světě, která svou literaturu aktivně nenabízí v zahraničí - téměř v každém civilizovaném státě na to existuje nějaká instituce nebo nějaký orgán, u nás tomu tak není. O překlad svých knih se tak musí starat sama nakladatelství a jen hrstka je dostatečně velká a ekonomicky silná, aby si to mohla dovolit.
Ve studiích se rovněž znovu a znovu objevuje, že u nás čtou pouze ženy, a to ještě jen ženy pod dvacet a nad padesát let. Segment pod dvacet můžeme označit kódem "Stmívání", segment nad padesát "Padesát odstínů šedi", případně "Kuchařka Ládi Hrušky". Pokud chcete psát literaturu pro muže, dobře si to rozmyslete.
Podívejme se pro úplnost ještě na poměry v oboru samotném. Ke směšně malým honorářům, kdy z peněz, které vaše kniha vydělá, dostanete maximálně pět procent, často ještě méně, a k absurdní srážkové dani, kterou vás z naprosto nepochopitelných důvodů šikanuje stát - zřejmě aby vám ty obří honoráře nestouply do hlavy - si připočtěte tři nefunkční oborové organizace. Respektive, abychom byli spravedliví, všechny tři nějakým způsobem fungují, ale ani jedna vám reálně nijak nepomáhá.
Nicméně Památník mě požádal, abych vám řekl i něco ze svých zkušeností, a tam se něco povzbudivého najde. Mé knihy nepatří ani do segmentu Stmívání, ani do segmentu Padesát odstínů šedi, přesto se mi jich už podařilo vydat pět. S jednou z těchto knih jsem dokonce nakladatelství obcházel několik let a všude mi říkali, že nemůže vyjít, protože by si ji nikdo nekoupil, a přesto se ji nakonec podařilo vydat. A ano, měli pravdu, skutečně si ji nikdo nekoupil, ale to už je jiný příběh.
A musím se podělit i o své čtenářské zkušenosti. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl cestovat a že jsem žil nějakou dobu v cizině, a teprve tam jsem si uvědomil, že Češi mají knihy opravdu rádi. Nikde jinde jsem neviděl tak rozsáhlé domácí knihovny; nikde jinde jsem neviděl nikoho, kdo by si četl v autobuse, v čekárně u doktora, na lavičce v parku; nikde jinde jsem se nesetkal s tím, že by i méně vzdělaný člověk dokázal na požádání vyjmenovat pět spisovatelů daného národa.
Nenechte se proto odradit statistikami nebo tím, že psaní se dnes u nás nedá dělat jako řemeslo, že jinde byste to měli jednodušší. Narodili jste se dobře a máte tradice, na které by bylo škoda nenavázat. Proto doufám, že pokud se tady znovu sejdeme za dalších deset let, spisovatelů v sálu přibude.

Moudré z nebe live!

21. října 2015 v 22:07
Moudré z nebe už je dostupné jako e-kniha: https://www.kosmas.cz/knihy/211192/moudre-z-nebe/.

Pozvání na přednášku o Austrálii

21. října 2015 v 19:44
V pátek budu mít v centru Pohyblivý svátek přednášku o Austrálii - příležitost pro Brňáky, kterým se nechtělo do Tišnova. O hodně jste přišli! Zle mne tam tísnil jakýsi mladý muž, který si nedal pokoj s Východním Timorem. Všechno jsem si ale nastudoval a doplnil si znalosti, tak neváhejte a přijďte. Začínáme v 17:30, vstup zdarma. Pro protekční možná i káva.

Jedu číst dětem

21. října 2015 v 11:23
Z rozhovoru s nejmenovanou komunitní školou: "My jsme si chtěli pozvat nějakýho spisovatele, ale nějakýho žijícího. To splňujete. Aby se na vás podívali a motivovalo je to, aby se líp učili. Kdykoliv v týdnu, ale ne ve středu, to jsme v lese. Teda pokud nechcete jít s náma."


Ratolest

20. října 2015 v 14:22
Ratolest pozdravuje a omlouvá se.


Seznam všeho, co jsem pokazil

19. října 2015 v 18:36
Pokud jste byli na sobotním křtu, možná jste si všimli paní, která seděla u stolku přímo pod pódiem a celou dobu si něco zuřivě zapisovala. Ukázalo se, že šlo o brněnskou spisovatelku, která napsala jednu knížku a ve volném čase obchází autorská čtení a radí kolegům, co dělají špatně. Čte Carnegieho, networkuje a zuřivě prodává. Zde tedy výtah z mého seznamu:

1. Křest začal se zpožděním a málo jsem se za to omluvil. Navíc jsem dal nahlédnout za oponu a přiznal jsem, že si pozvaný písničkář zapomněl kytaru - snažil jsem se to podat rádoby vtipně, ale bylo to trapné.

2. Neměl jsem si dělat legraci z vedoucí kavárny (která na křtu nebyla). Pokud jí to obsluha řekne a pokud nesdílí můj podivný smysl pro "humor", už mě do kavárny nikdy nepustí.

3. Celkově jsem neměl přiznávat žádné nedokonalosti a chyby, tím jsem zbytečně zdržoval. Nikoho nezajímá, že s organizací byly problémy, působilo to amatérsky. Měli jsme předstírat, že je všechno v pořádku a že jsme to takhle plánovali. (Jeden vykřičník.)

4. U ohlašování cen do charitativní tomboly jsem se opět snažil být vtipný a opět to nevyšlo. Knihu o dietě jsem hrozně shodil, když ji nemám rád já, proč by ji měl mít rád někdo jiný? A proč jsem proboha říkal, že ta dieta nefunguje, zbláznil jsem se? Takhle se ta knížka nebude prodávat. Vyznělo to tak, že výhry jsou za trest, ne za odměnu. (Tři vykřičníky.)

5. Mám mluvit víc nahlas a nehýbat se, byl jsem vzhledem k pódiu příliš objemný a když jsem přešlápl z jedné nohy na druhou, nebylo mě přes vrzání slyšet. Vzadu jsem nemohl být slyšet vůbec. (Dva vykřičníky.)

6. Čtení bylo nekonečné a k nevydržení, četl jsem snad půlku knížky. (Tři vykřičníky.) Místo toho jsem měl mluvit o sobě a o tom, proč jsem ji napsal, málo jsem se prodával. Měl jsem se pochválit, samozřejmě nenápadně, ale důrazně. (Jeden vykřičník, ale tučně.)

7. Na závěr krátká recenze na knihu: "Působilo to na mě značně depresivně. Co kapitolka, to téma, které toho kluka nebaví, je to otrava, pořád po něm někdo něco chce, všichni jsou hlupáci, jen já jsem spolkl moudrost světa... Bylo to možná občas k pousmání, ale ne k zasmání."

Paní spisovatelka mi nakonec přeje všechno dobré a doufá, že se z chyb poučím.
Pokud jste v sobotu přišli, nemohli jste přehlédnout, že celý večer byl opravdu trochu rozklížený. Co mohlo, to se pokazilo. Američané pro to mají dvě krásná nepřeložitelná slova - shitstorm a clusterfuck. I přesto doufám, že jste si to užili. Já ano. (Tři vykřičníky, tučně.)

Poděkování za křest

17. října 2015 v 22:18
Děkujeme všem účastníkům dnešního křtu, byli jste skvělí! Pro Ratolest Brno jsme nakonec vybrali úctyhodných 786 korun, což je určitě potěší. Pan Filip jim peníze předá v průběhu příštího týdne. Ještě jednou díky!