Řeč v Památníku písemnictví na Moravě

23. října 2015 v 16:34
Dobrý den. Jmenuji se Richard Skolek a pracuji jako spisovatel a překladatel, vedu také kurzy o vydávání knih a kurzy tvůrčího psaní. Kdysi jsem se také zúčastnil soutěže Skrytá paměť Moravy, a protože se od té doby literatuře snažím věnovat, jak to jenom jde, Památník mě pozval, abych vám dnes něco řekl o slastech a strastech začínajících autorů. Chci se s vámi podělit především o několik méně známých statistik a údajů, které ale pro začínající autory mohou být obzvlášť zajímavé.
Každý rok u nás vyjde zhruba šestnáct tisíc různých titulů; beletrie představuje kolem pěti tisíc. Abyste si to dovedli lépe představit, znamená to, že každý den vyjde čtrnáct nových knih. Každý den přijde do knihkupectví čtrnáct nových titulů, které jsou konkurencí vašim knihám. Není divu - Česká republika patří k zemím s největším počtem nakladatelství ve vztahu k počtu obyvatel. Ještě několik let zpátky jsme v tom dokonce byli první. Tato záplava knih škodí jak autorům, tak i čtenářům - například v Trávníčkově studii Překnížkováno si dotazovaní opakovaně stěžovali, že je knih moc a že si z nich nedokážou vybrat. Druhou možnost, tedy že je výběr příliš malý, naproti tomu nezaškrtl téměř nikdo.
Patříme také k zemím, které zuřivě překládají, bohužel trochu na úkor domácí literatury, jež v konkurenci děl ze zemí, kde se psaním lze uživit, mnohdy lehce ztrácí. Paradoxně je Česká republika zároveň jednou z mála zemí na světě, která svou literaturu aktivně nenabízí v zahraničí - téměř v každém civilizovaném státě na to existuje nějaká instituce nebo nějaký orgán, u nás tomu tak není. O překlad svých knih se tak musí starat sama nakladatelství a jen hrstka je dostatečně velká a ekonomicky silná, aby si to mohla dovolit.
Ve studiích se rovněž znovu a znovu objevuje, že u nás čtou pouze ženy, a to ještě jen ženy pod dvacet a nad padesát let. Segment pod dvacet můžeme označit kódem "Stmívání", segment nad padesát "Padesát odstínů šedi", případně "Kuchařka Ládi Hrušky". Pokud chcete psát literaturu pro muže, dobře si to rozmyslete.
Podívejme se pro úplnost ještě na poměry v oboru samotném. Ke směšně malým honorářům, kdy z peněz, které vaše kniha vydělá, dostanete maximálně pět procent, často ještě méně, a k absurdní srážkové dani, kterou vás z naprosto nepochopitelných důvodů šikanuje stát - zřejmě aby vám ty obří honoráře nestouply do hlavy - si připočtěte tři nefunkční oborové organizace. Respektive, abychom byli spravedliví, všechny tři nějakým způsobem fungují, ale ani jedna vám reálně nijak nepomáhá.
Nicméně Památník mě požádal, abych vám řekl i něco ze svých zkušeností, a tam se něco povzbudivého najde. Mé knihy nepatří ani do segmentu Stmívání, ani do segmentu Padesát odstínů šedi, přesto se mi jich už podařilo vydat pět. S jednou z těchto knih jsem dokonce nakladatelství obcházel několik let a všude mi říkali, že nemůže vyjít, protože by si ji nikdo nekoupil, a přesto se ji nakonec podařilo vydat. A ano, měli pravdu, skutečně si ji nikdo nekoupil, ale to už je jiný příběh.
A musím se podělit i o své čtenářské zkušenosti. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl cestovat a že jsem žil nějakou dobu v cizině, a teprve tam jsem si uvědomil, že Češi mají knihy opravdu rádi. Nikde jinde jsem neviděl tak rozsáhlé domácí knihovny; nikde jinde jsem neviděl nikoho, kdo by si četl v autobuse, v čekárně u doktora, na lavičce v parku; nikde jinde jsem se nesetkal s tím, že by i méně vzdělaný člověk dokázal na požádání vyjmenovat pět spisovatelů daného národa.
Nenechte se proto odradit statistikami nebo tím, že psaní se dnes u nás nedá dělat jako řemeslo, že jinde byste to měli jednodušší. Narodili jste se dobře a máte tradice, na které by bylo škoda nenavázat. Proto doufám, že pokud se tady znovu sejdeme za dalších deset let, spisovatelů v sálu přibude.
 


Komentáře

1 A. A. | Web | 27. října 2015 v 14:51 | Reagovat

Doufám, že za dalších deset let budu přítomná i já, i když ze mě asi pořád ještě spisovatel nebude. Ale po přečtení řeči si vlastně můžu říkat, že letos jsem tam byla aspoň částečně.

Myslím, že bychom se nikdy neměli nechat odradit tím, co podle většiny nejde nebo není lehký. A upřímně řečeno mi statisitky úspěšnosti a výdělečnosti lezou na nervy. Člověku to zbytečně bere vítr z plachet.

Přeju mnoho (nejen spisovatelského) zdaru!

2 Richard Skolek Richard Skolek | E-mail | 27. října 2015 v 18:44 | Reagovat

Já statistiky taky nemám rád, ale jak říkal pan doktor Kalina (současný ředitel Památníku), je dobře, když to ti lidé v sále slyší. Většina z nich se pohybuje kolem kultury, ale dost často vůbec neví, jaké jsou třeba tady poměry. Jinak by se pořád někdo neptal, jestli už jsem z těch knížek zbohatnul:).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama