Seznam všeho, co jsem pokazil

19. října 2015 v 18:36
Pokud jste byli na sobotním křtu, možná jste si všimli paní, která seděla u stolku přímo pod pódiem a celou dobu si něco zuřivě zapisovala. Ukázalo se, že šlo o brněnskou spisovatelku, která napsala jednu knížku a ve volném čase obchází autorská čtení a radí kolegům, co dělají špatně. Čte Carnegieho, networkuje a zuřivě prodává. Zde tedy výtah z mého seznamu:

1. Křest začal se zpožděním a málo jsem se za to omluvil. Navíc jsem dal nahlédnout za oponu a přiznal jsem, že si pozvaný písničkář zapomněl kytaru - snažil jsem se to podat rádoby vtipně, ale bylo to trapné.

2. Neměl jsem si dělat legraci z vedoucí kavárny (která na křtu nebyla). Pokud jí to obsluha řekne a pokud nesdílí můj podivný smysl pro "humor", už mě do kavárny nikdy nepustí.

3. Celkově jsem neměl přiznávat žádné nedokonalosti a chyby, tím jsem zbytečně zdržoval. Nikoho nezajímá, že s organizací byly problémy, působilo to amatérsky. Měli jsme předstírat, že je všechno v pořádku a že jsme to takhle plánovali. (Jeden vykřičník.)

4. U ohlašování cen do charitativní tomboly jsem se opět snažil být vtipný a opět to nevyšlo. Knihu o dietě jsem hrozně shodil, když ji nemám rád já, proč by ji měl mít rád někdo jiný? A proč jsem proboha říkal, že ta dieta nefunguje, zbláznil jsem se? Takhle se ta knížka nebude prodávat. Vyznělo to tak, že výhry jsou za trest, ne za odměnu. (Tři vykřičníky.)

5. Mám mluvit víc nahlas a nehýbat se, byl jsem vzhledem k pódiu příliš objemný a když jsem přešlápl z jedné nohy na druhou, nebylo mě přes vrzání slyšet. Vzadu jsem nemohl být slyšet vůbec. (Dva vykřičníky.)

6. Čtení bylo nekonečné a k nevydržení, četl jsem snad půlku knížky. (Tři vykřičníky.) Místo toho jsem měl mluvit o sobě a o tom, proč jsem ji napsal, málo jsem se prodával. Měl jsem se pochválit, samozřejmě nenápadně, ale důrazně. (Jeden vykřičník, ale tučně.)

7. Na závěr krátká recenze na knihu: "Působilo to na mě značně depresivně. Co kapitolka, to téma, které toho kluka nebaví, je to otrava, pořád po něm někdo něco chce, všichni jsou hlupáci, jen já jsem spolkl moudrost světa... Bylo to možná občas k pousmání, ale ne k zasmání."

Paní spisovatelka mi nakonec přeje všechno dobré a doufá, že se z chyb poučím.
Pokud jste v sobotu přišli, nemohli jste přehlédnout, že celý večer byl opravdu trochu rozklížený. Co mohlo, to se pokazilo. Američané pro to mají dvě krásná nepřeložitelná slova - shitstorm a clusterfuck. I přesto doufám, že jste si to užili. Já ano. (Tři vykřičníky, tučně.)
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama