Fake it till you make it

1. listopadu 2015 v 21:20
V roce 2007 jsem poprvé a naposledy vyhrál nějakou soutěž. Jmenovala se Skrytá paměť Moravy a byla to soutěž literární. Téma mě nezajímalo, Morava taky ne, ale finanční odměna byla slibná, tak jsem to zkusil a podařilo se. Organizátoři nedávno vyhlásili desátý ročník, a při té příležitosti jsem dostal sborník prací z minulého roku. Se zájmem jsem se do nich začetl, abych zjistil, jakým tématům se omladina věnuje. Odpověď je prostá: intoxikace.
Nejmravnější z prací pojednává o chlapci, který má jediný cíl - nikdy nepřijít o zásobu tyčinek Twix a vyhýbat se zákeřnému tělocvikáři, jenž zosobňuje všechno zlo na světě. Jakkoliv je mi takový životní postoj sympatický a dokážu se do hocha vcítit, jeho stavy po požití většího množství tyčinek Twix se nebezpečně blíží závislosti a těžko říct, proč porota tuto obezitologickou romanci ocenila tak vysoko.
Další text je typicky středoškolský a typicky český - skupina výrostků posedává v hospodě a několik stránek se baví o ničem. Chvíli to vypadá, že dojde k nějakému posunu, že se snad nezvedenci zvednou a alespoň něco vykonají; plantážníci si však uvědomí, že by to bylo příliš mnoho práce, a raději si na rozloučenou dají ještě jedno pivo. Porota v posudku napsala, že práce je "z výchovného hlediska problematická", ale "výsek ze života náctiletých" je zdařilý, ačkoliv se nedobere žádné pointy.
Ani následující text nemá jasný konec. František, který je buď pomalejší, nebo pod vlivem, jezdí po celé zemi, kupuje holuby a posílá je neznámým lidem. Nikdo neví proč. Zřejmě ani František. Zde porota ocenila "estetické emocionálně působící hodnoty" (rozuměj holuby). Zkrátka když člověk neví, co chtěl autor říct, je bezpečnější to ocenit.
Poslední práce tento princip dovedla k dokonalosti. Neznámá dívka se jednoho dne sbalí a jde jenom tak po silnici, kde jí zastaví neznámý pán a sveze ji na místo, které neznámá dívka nezná. Tam jí pán nabídne modrou pilulku, jež se na dívku "směje". Dívka si ji bez zaváhání vezme, polkne ji a lehne si na zem. Tím povídka končí.
Zde si porota nevěděla rady už vůbec. V posudku otevřeně přiznává, že nikomu z pěti hodnotících nebylo jasné, o čem text vlastně je, ani ho nikdo z nich nepochopil, ale jelikož si nebyli jistí ani tím, že se jedná o absolutní nesmysl, udělili mu pro jistotu první místo.
Inu, tak to v literatuře chodí. Když něčemu nerozumím, tak je to buď špatné, nebo jsem hloupý. A když sedím v porotě, nemůžu vypadat hloupý, takže pokud nikdo jiný nahlas neřekne, že je to špatné, je to jasné. Fake it till you make it!

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama