Jak jsem dělal džusy

13. listopadu 2015 v 14:41
Jen málokdy se mladému člověku poštěstí najít si takovou brigádu, která by nebyla pouze nutným zlem vedoucím k zisku potřebných financí. Já sám jsem na tom nebyl jinak - zametal jsem v továrně na autobusové dveře, vyhazoval jsem vadné noviny na nočních směnách v tiskárně, hlídal jsem sklad s mucholapkami. Když mi proto známá řekla o volné pozici v "džusárně" Fresh Only, neváhal jsem a hned se přihlásil - jelikož jsem byl jediný uchazeč, nezbylo jim nic jiného, než mě vzít.
Zaučovala mne slečna, které nikdo neřekl jinak než "Odbarvená ozvěna". K dispozici byl mixér a odšťavňovač, přičemž bylo potřeba si zapamatovat, kam se který druh ovoce dává. Situaci komplikovalo několik vyslovených nelogičností - bylo mi například sděleno, že citrusy se do odšťavňovače mohou dávat i s kůrou, neboť se z nich vymačká šťáva a zbytek se do pití nedostane, ale citróny je potřeba loupat, protože je jejich kůra hořká. Zvláštní bylo rovněž to, že banány se odšťavňovaly, ačkoliv žádnou šťávu neměly, a kiwi se naopak mixovalo, přestože mělo šťávy za dva. Inu, koho jablko jíš, toho píseň zpívej.
Odbarvená ozvěna mi také vysvětlila, jak si poradit s různými nepříjemnými situacemi. Pokud mi například do drinku s mnoha ingrediencemi něco chybělo, měl jsem zákazníkovi zaclonit výhled tělem a na otázky, zda jsem tam opravdu dal všechno, odpovídat kladně. U shnilého ovoce byl trik stejný, musel jsem si však navíc dávat pozor, abych pod vlivem zápachu nenakrčil nos a neupozornil tak, že něco není v pořádku - poněkud ironicky pojmenované Fresh Only za rok provozu zjistilo, že pokud je shnilých přísad méně než polovina, potenciální pijan nic nepozná.
Již během prvních pár směn jsem narazil na několik problémů. Když jsem nemohl najít datle a zavolal jsem kvůli tomu Odbarvené ozvěně, pravila: "Ty nevíš, kde jsou datle? To jsem ti určitě říkala!" Když jsem nevěděl, jak do systému vložit, že zákazník platil stravenkami, pokárala mě: "Ty nevíš, jak do systému vložit, že zákazník platil stravenkami? To jsem ti určitě říkala!" A když jsem v nadšení z přežití nekonečné směny omylem popsal lednici nesmývatelným fixem a ptal jsem se, jestli je v provozovně něco, čím by se to dalo smazat, dozvěděl jsem se následující: "Tys popsal lednici nesmývatelným fixem? To jsem ti určitě neříkala!" Pochopil jsem sice, proč má Odbarvená ozvěna tak zvláštní přezdívku, poradit jsem si však musel sám.
Brzy jsem se seznámil s dalším zaměstnancem Fresh Only, závozníkem Drahošem. Nejprve jsem nechápal, proč si firma nevybere někoho jiného - Drahoš si pletl druhy ovoce a pravidelně vozil něco jiného, než co bylo objednáno, takže jsme většinou skončili bez grapefruitů, ale s deseti bednami pomerančů, nebo bez hrušek, ovšem s celozimní zásobou jablek - pak jsem se však dozvěděl, že chodí s Odbarvenou ozvěnou, čímž se vše vysvětlilo. Nejprve jsem si na ni myslel sám, jednou jsem ale zcela nechtěně a náhodou odposlechl jejich mileneckou konverzaci a vzal jsem jejich vztah na milost - Ozvěna mu říkala "Dráčku" a já jsem naznal, že když dokáže zachránit i takové katastrofálně antiromantické jméno, jako je Drahoš, zaslouží si ti dva zůstat spolu.
Čím déle jsem ve Fresh Only byl, tím víc jsem si všímal, že společnost uplatňuje velmi odvážné marketingové strategie. Koupili jsme například mladé kokosy, exotickou pochoutku z Thajska, nikdo o ně ovšem nejevil zájem - mladý kokos stál čtyřikrát tolik co starý a ačkoliv vypadal o poznání svůdněji, šťávu měl pořád stejnou. Abychom se odlišili od konkurence, rozšířili jsme na zimu sortiment o zmrzlinu; jak se ukázalo, konkurence zřejmě zmrzlinu neměla především proto, že ji v prosinci nikdo nechce. Majitel firmy pan Vltavský také vymyslel soutěž, kdy nám měli zákazníci nosit pohlednice z cest; vyhrála však Odbarvená ozvěna, a navíc se ukázalo, že ji společnost podezřele často vysílá na různá školení, která byla čirou náhodou vždy u moře.
Když se společnost ocitla na pokraji krachu, svolal si nás pan Vltavský na poradu a sdělil nám, že má vynikající nápad, jak se z krize dostat. Hlavní potíž byla podle něj v tom, že se chováme osobně, jako malý podnik, a proto taky malý podnik jsme; vše se mělo vyřešit tím, že každý dostane korporátní nálepku. Já jsem byl "juicerunner", Odbarvená ozvěna se stala "juicemakerem", Dráček se ze závozníka vypracoval na "juicemanagera" a pan Vltavský se skromně nazval "juicemasterem".
Než jsme však mohli nový přístup vyzkoušet, stalo se něco nečekaného. Dům, v němž se provozovna nacházela, změnil vlastníka - na místo osmdesátiletého shovívavého staříka nastoupil mladý ambiciózní muž a když zjistil, že Fresh Only si na sebe zatím nikdy nevydělalo a že nejnovějším řešením pana Vltavského bylo onálepkování zaměstnanců, firmu prostě a jednoduše zrušil. Odbarvená ozvěna se od Dráčka přestěhovala k panu Vltavskému, jenž se po ztrátě společnosti rozhodl udělat odvážné změny, kterých údajně začal velmi brzy litovat, já jsem začal chodit darovat plasmu, protože o nic jiného z mé produkce nebyl zájem, a na místě "džusárny" je dnes okénko s párky v rohlíku. Prý si na sebe vydělají!

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama