Jak jsem bydlel s Olejem

16. prosince 2015 v 14:12
Za svůj pobyt ve Španělsku jsem potkal spoustu lidí - někteří byli vcelku obyčejní, jiní něčím vyčnívali, a ještě další byli zcela unikátní. Setkal jsem se i s několika osobami, které byly hodny vlastního fejetonu. A když už jsem jeden z nich věnoval Isabel, musím ctěnému čtenáři povědět i o Miguelovi.
Miguel, jemuž ostatní za jeho zády přezdívali Aceite, tedy "olej", byl nezaměstnaný mladík těsně po dvacítce. Osud to bohužel zařídil tak, že s námi sdílel byt. Nejprve jsem nechápal, proč mu ostatní říkají tak ošklivě, záhy jsem však pochopil - Miguel jedl stále dokola tuňáka s těstovinami a kečupem a olej z rybích konzerv byl doslova všude. Nebylo třeba žádného zvláštního nadání, aby člověk vystopoval, kudy se Aceite s jídlem pohyboval - skvrna od kečupu na lednici, velká louže od oleje na kuchyňské lince, kus tuňáka na podlaze. Skoro jako v pohádce o Jeníčkovi s Mařenkou. V tomto případě však příběh neměl šťastný konec - vyznačená trasa končila u pohovky, pod kterou Miguel sypal popel z cigaret a která byla olejem promáčena tak důkladně, že se na ni mohli posadit jen zdatní plavci.
Ani v dalších aspektech našeho soužití Aceite nijak zvlášť nevynikal. Díky hodinám stráveným u fotbalových zápasů znal všechny taje dálkového ovládání, ale některé jednodušší technologické vymoženosti, jako například dřez, popelník či záchodová štětka, byly zjevně mimo jeho mentální možnosti. Nedlouho poté, co jsem se přistěhoval, si Olej všiml, že společné prostory blokuje jenom odpoledne a večer (zrána totiž fotbal nedávali) - vzniklou situaci jednoduše napravil nákupem herní konzole, se kterou se ryk fanoušků kopané rozléhal bytem i v dopoledních hodinách.
Jelikož jsem nezdravě orientován na tělesnou váhu, nemohl jsem si nevšimnout, že Miguel vypadá i přes nadstandardní porce tuňáka značně podvyživeně. Ostatní sice mínili, že to je hlavně jeho vášnivým kouřením všeho, co se dá zapálit, já jsem se však rozhodl dietu podle Oleje vyzkoušet. Dlužno přiznat, že po pěti dnech jsem se musel vzdát a výsledky byly fatální - přibral jsem dvě deka a na tuňáka se od té doby nemůžu ani podívat.
Brzy mi začalo vrtat hlavou, z čeho vlastně Miguel žije. Podle jeho vlastních slov mu rodiče nijak nepomáhali a jako nezaměstnaný, který nikdy nepracoval, nedostával od státu podporu. Přesto nikdy o peníze neprojevil žádnou starost a nezdálo se, že by se mu jich nedostávalo. Dlouho jsem této záhadě nemohl přijít na kloub, až jsem si všiml, že Aceite odchází z bytu každou noc těsně před půlnocí a vždycky s sebou nese plechovku kakaa, kterou si po návratu pokaždé schová u sebe v pokoji. Bylo to tedy jasné - Olej prodával drogy.
Abych byl spravedlivý, je třeba říci, že v jedné věci Aceite skutečně exceloval - španělské machismo, tedy víru v nadřazenost mužů a automatické posluhování žen, dovedl k dokonalosti. Zatímco on jako nezaměstnaný mladík bez maturity a bez valných vyhlídek sledoval v televizi fotbalové utkání, jeho vysokou školu studující přítelkyně za něj uklízela v našem bytě, kam chodila jen na návštěvu. Netřeba snad dodávat, že rovněž prala jeho prádlo a umývala jeho nádobí. Ačkoliv obecně nemám feministky příliš v lásce, domnívám se, že ve Španělsku je jich skutečně zapotřebí.
Po čtyřech měsících utrpení a pěti spolubydlících, kteří se kvůli Miguelovi odstěhovali, se konečně začalo blýskat na lepší časy - Olej si našel práci. Nechtěl nám prozradit detaily, jen řekl, že bude hlídat děti. Ačkoliv jsme nechápali, jak může někdo Miguelovi svěřit své potomky, uspořádali jsme na bytě malou oslavu; ukázalo se však, že veselí bylo poněkud předčasné. Po třech dnech hlídal Aceite už jen jedno dítě a po týdnu o toto zaměstnání z neznámých důvodů přišel (je možné, že počet dětí klesl na nulu). A tak se Olej opět zabydlel na pohovce, na které už zřejmě i dožije.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama