Jak se přírodovědci spletli

22. ledna 2016 v 18:52
Byl jednou jeden spolek přírodovědců, a jak už to v takových spolcích bývá, hodně se schůzovalo a hodně se debatovalo a občas, když to opravdu jinak nešlo, se i něco udělalo. Člověk by si řekl, že takoví přírodovědci budou pořád někde v přírodě, že budou chodit lesem a lézt po horách, jenže pánové v tomhle spolku si řekli, že už za ně celý svět prochodil někdo jiný a že už znají všechna zvířata i všechny rostliny a že to nemají zapotřebí, někde se trmácet. A tak hlavně pěkně v teplíčku a v pohodlí schůzovali a debatovali.
Nejmladším členem toho spolku byl Michal, ale toho samozřejmě nikdo neposlouchal - tak už to prostě chodí, že když je někdo někde nejmladší, tak se na něj nedá, protože ještě nemůže nic vědět. Ten Michal tvrdil, že bychom se do záležitostí přírody neměli míchat, protože to vždycky dopadá špatně; s tím ovšem ostatní nesouhlasili. Byli si jistí, že když dokážou zvířata rozdělit do různých kmenů a řádů a čeledí a kdovíčeho ještě a že když mají přesně vyzkoumáno, co kam patří, nemůžou udělat chybu.
Když proto spolek oslavil sto let od svého založení, přírodovědci se rozhodli, že trochu poradí obyčejným lidem, aby se jim žilo lépe. Začali s místním farmářem, který měl pár krav a každý den je posílal na pastvu na nedalekou louku. Michal své kolegy přesvědčoval, že to zřejmě krávám takhle vyhovuje a že nikam jinam chodit nebudou, ostatní badatelé ovšem ze svých poznámek vyčetli, že jinde je tráva chutnější, a farmáři doporučili, aby dobytek posílal tam.
Jak asi tušíte, dopadlo to katastrofálně. Krávy si stěžovaly, že na ně na novém místě strašně fouká a že se tam nemohou v klidu napást, a že je navíc z dlouhé cesty bolí nohy, a ani ta údajně skvělá tráva že jim nijak zvlášť skvělá nepřipadá. Farmář se proto rozzlobil na přírodovědce, co mu to poradili za hloupost, ti se ale bránili, že je to chyba krav - jsou prý příliš hloupé, než aby změnu dokázaly docenit, což je sice politováníhodné, ovšem u skotu nijak výjimečné.
Po tomto nezdaru se spolek obrátil na místního chovatele psů a opatřil mu malinkého vlčka. Badatelé totiž byli přesvědčeni, že se dokáže včlenit do smečky a že se z něj stane krotké domácí zvíře, ačkoliv je Michal varoval, že je to nebezpečné a že divoká šelma domů nepatří. Přírodovědci ale vlka přesunuli z jedné tabulky do druhé, a tím to pro ně bylo vyřešeno.
Zpočátku šlo všechno dobře. Vlček vyl se smečkou na měsíc, vrtěl ocasem a běhal pro balónek, jak ovšem rostl, zjišťoval, že by se raději toulal po lese a že být celou dobu někde zavřený není nic pro něj. Chovatel psů viděl, že chřadne a skomírá a že s ním nic není, a tak ho nakonec pustil, aby chudák vlk samým steskem neumřel. Přírodovědci však svůj omyl nepřiznali ani v tomto případě - tvrdili, že vlk byl výjimečně nepřizpůsobivý a že jiné zvíře by si na změnu prostředí jistě zvyklo.
Členové spolku se na svém dalším setkání shodli, že jsou možná příliš ponořeni v knihách a málo chodí do přírody. Vydali se proto na noční pozorování ježků. Michal byl proti - kdyby prý ježci chtěli být pozorováni, neopouštěli by svá doupata v noci, kdy není nic vidět. Jak se ukázalo, měl pravdu. Ježci jsou stydliví a většinou raději utečou, přírodovědců však bylo tolik, že utéct nebylo kam - ježci se proto sbalili do klubíčka a popíchali všechny členy spolku tak, že si badatelé na nějaké noční pozorování propříště nechali zajít chuť.
Ale nebojte se, všechno nakonec dopadlo dobře. Přírodovědci pochopili, že Michal je z nich možná nejmladší, ovšem zároveň také nejmoudřejší, a že by na něj měli dát a do záležitostí přírody se nemíchat. A tak se Michal stal novým předsedou spolku a vedl ho tak, že už si na jeho členy nikdy žádné zvíře nestěžovalo. A jestli neumřel, tak ho vede dodnes.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama