Únor 2016

Ždibřich 3

29. února 2016 v 18:11
Ždibřich o toleranci.



Kurz Jak vydat svou první knihu

28. února 2016 v 15:11
Dostal jsem pvní zpětnou vazbu na videokurz Jak vydat svou první knihu a mám z ní velkou radost. Tady je:

Dobrý den,
právě jsem absolvovala kurz Jak vydat svou první knihu. Děkuji za velice pěkně připravené a hlavně důležité informace, které se mi jistojistě budou hodit. Celý proces (od nabídky kurzu až po úspěšné absolvování) proběhl naprosto bez problémů, vše byla jasné a srozumitelné.

Tak neváhejte a přihlaste se taky! Stačí kliknout sem.
A co se týče toho klasického, "face-to-face" kurzu, ten už má první účastníci, které se to opravdu podařilo - paní Jana Berková se sice nakonec rozhodla, že si knížku raději vydá sama, i tak mám ale z její Kváskové kuchařky velkou radost.

Ždibřich 2

25. února 2016 v 19:26
Ždibřich o právním systému.




Ždibřich 1

22. února 2016 v 22:59
Ždibřich se konečně dočkal vytouženého comebacku. Najít dnes ilustrátora není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Každopádně jsme zpět! Dnes o psech s rodokmenem.





Kurz tvůrčího psaní - povídka

17. února 2016 v 13:04
Jedním z kurzů tvůrčího psaní, kde společně můžeme pracovat na jedné vaší povídce, právě prošel první účastník. Byly to příjemné dva týdny spolupráce a z jeho zpětné vazby mám velikou radost:

Vysoce hodnotím formu tohoto kurzu. Líbí se mi praktická forma práce s konkrétním textem. Dostal jsem skutečně detailní a racionální zpětnou vazbu. Výsledkem je krom nových zkušeností také povídka s přidanou hodnotou. Kurz můžu doporučit. Stojí za to.

Tak neváhejte a přihlaste se taky! Kurz najdete tady.


Moudré z nebe

16. února 2016 v 7:05
Mamka mě vyhodila ven, že sedím celej den u počítače nebo u knížky a ať si jdu hrát s vostatníma dětma, že lítaj po venku a jsou zdravý a že já jsem pořád nemocnej a že to je určitě z toho, což teda určitě z toho není, protože Radim vod sousedů měl už dvakrát zlomenou ruku, a já ještě ani jednou, ale s mamkou se nedá rozumně domluvit, tak jsem jako moudřejší ustoupil a šel ven. Zazvonil jsem u Honzy a zrovna byl doma, tak to bylo dobrý, hráli jsme na počítači u něj a bylo to moc fajn, pak přišla paní Honzová a udělala nám chleba se šunkou, tak to bylo ještě lepší, protože doma bych dostal salát, protože je zdravej, jenže není vůbec dobrej, jedině když je tam sýr a je k němu rohlík, jenže mamka to prokoukla, že vyberu ten sýr a sním rohlík a už nemůžu, tak teď většinou míváme saláty bez sýru a bez rohlíků, což je teda moje chyba, že jsem to nedomyslel, no každopádně paní Honzová dá klidně i chleba se šunkou, z toho by si mamka mohla vzít příklad, ale i vona nás potom vyhodila, ať si jdem hrát ven a nesedíme pořád u počítače, tak jsme s Honzou šli k Sajdlovi, von je sice takovej nafoukanej a má každý voko jiný, ale počítač má, tak jsme se rozhodli, že mu to vodpustíme, a šli jsme hrát k němu, jenže u Sajdlových není žádná sranda, pořád na nás běhá taťka a řve, ať jsme vopatrní, že ten mezerník bude ještě potřebovat, ale když mezerníkem se střílí, tak co s tím, žejo, na to člověk nějak moc vopatrnej být nemůže. Tak nás nakonec vyhodili i vod Sajdlových, ale to už bylo stejně skoro večer, tak jsem šel domů a byli jsme s mamkou voba moc spokojení, jak jsem si ten den venku užil, teda dokud jí paní Sajdlová ve vobchodě nepráskla, jak to bylo dovopravdy.

(z knihy Moudré z nebe)


Omluva panu Jiřímu Procházkovi

15. února 2016 v 13:26
Před několika měsíci jste na blogu mohli číst článek o jednání o audioknize. Myslím, že pravidla slušného chování byla tehdy překročena oběma stranami, musím se však panu Jiřímu Walkerovi Procházkovi veřejně omluvit - situaci jsem určitě mohl vyřešit lépe, vše se potom zbytečně vyhrotilo.
Původní článek byl stažen z blogu.

Kvalitní recenze na Moudré z nebe

10. února 2016 v 16:19
Děkuji panu Jiřímu Lojínovi za recenzi na Moudré z nebe: http://www.vaseliteratura.cz/pro-dospele/5537-moudre-z-nebe. Na různých knižních blozích se textů o knize objevilo dost, ale jen málokterému z nich se dá opravdu říkat "recenze" (čest výjimkám!). U pana Lojína je vidět, že nad knihou přemýšlel, a ačkoliv jeho recenze vyznívá smíšeně a poukazuje na spoustu nedostatků, nezbývá než dodat, že tam přesně tyto nedostatky opravdu jsou. Velmi trefné je také srovnání s knihou Bylo nás pět, které dobře dokládá, jak se doba změnila. Ještě jednou tedy děkuji! Víc takových přísných, ale vnímavých recenzentů. Jejich texty potěší víc než deset prázdných sluníčkových pochval.

Jak slečna Hanička stonala

8. února 2016 v 12:26
Byla jednou jedna literární polička, a na té poličce byly různé knížky. Každá z nich byla moc pěkně napsaná a bohatě ilustrovaná. Bydlely na poličce už spoustu let a moc se jim tam líbilo; nikdy se nehádaly, protože knížky, ty se prostě umí chovat.
Polička patřila slečně Haničce. Byla to velká sportovkyně, která nikdy nevynechala jediný závod, pořád někde běhala, skákala nebo šplhala. Uměla výborně plavat, jezdila na lyžích a bruslila; ve volném čase se připravovala na vytrvalostní soutěž o Železného muže. Žádná soutěž o Železnou ženu totiž nebyla, a jelikož měli slečnu Haničku všichni chlapci z Čokoládového města moc rádi, povolili jí, aby se účastnila jejich soutěže. Začínali se dokonce trochu bát, že je slečna Hanička porazí, tak moc se snažila. Ale jak se říká, všeho moc škodí. Hanička to jednou s tréninkem přehnala. Sjížděla zrovna na lyžích největší kopec v okolí, a jak už byla unavená, spadla a zlomila si nohu.
To vám bylo nářku, to vám bylo bědování a slz. Bylo jasné, že slečna Hanička se soutěže o Železného muže nebude moci zúčastnit. Když ji přinesli domů do její postýlky, jenom ležela a plakala a bylo jí moc smutno. Její knížky se rozhodly, že ji rozveselí.
"Hle, naše paní ochořela," pravily Staré pověsti české. "My to však tak nenecháme. Již si nebude stýskati! Vizte, my jsme ta kniha, jež jí přinese spočinutí!"
"Ale kdeže," kroutila hlavou Kytice. "Kde chorý smutně sténá, tam lepší jsou vždy básně, toť léčba osvědčená, vždyť s básněmi je krásně."
"Ale moje zlaté děti, moje holátka, jen tiše, ať Haničku nerozrušíte," pravila Babička, "vždyť ten váš křik musí být slyšet až za devátou stěnou. Jste obě moc pěkné, ovšem přespříliš krvavé. Ta malinká potřebuje něco klidnějšího, třeba takový pěkný obraz české vesnice, jako jsem já."
"Dobře mluvíš, stařešino rodu," zahlaholily Staré pověsti české. "Ale běda mužům, kterým žena vládne! Dost řečí, vsedám na kůň a jedu jí rozjasnit líc!"
A s tím Pověsti seskočily z poličky na noční stolek a čekaly, až se do nich slečna Hanička začte.
"To nemůže dopadnout dobře," povzdechla si Babička. "Copak to nebohé děvče potřebuje vědět, co má udělat, když jí neznámý cizinec složí k nohám kance? Nebo jak velkou udělat v ledu díru, aby se do ní vešel malý chlapec? Vždyť to je samá válka a proroctví, nic pěkného tam není. Nehledě k tomu, že ty Pověsti jsou takové nabubřelé a do všeho moc hrr."
Slečna Hanička si mezitím vzala Staré pověsti české a četla a četla. Ale místo aby se jí tvář rozjasnila úsměvem, naříkala pořád víc a víc. Pověsti byly moc smutné. Nakonec je položila zpátky na noční stolek a celá uplakaná si udělala stojku se sádrou, aby si trochu spravila náladu. Pověsti vyskočily zpátky na poličku a samým studem jim zrudnul přebal.
"Bravo, bravo," odfrknul si Máj posměšně. "To bylo špatně provedeno, pro vás tu místo není, tys měla pravdu, stará ženo, je třeba lehčí čtení."
"Děkuji pěkně," řekla Babička.
"Možná bychom to mohli zkusit my," ozvali se Broučci nesměle.
"Holátka, nechte to na dospělých knížkách, ano?" usmála se na ně blahosklonně Babička.
"Ale my jsme pěkní a veselí, slečna Hanička by si nás určitě ráda…"
"Kliďte se z našich očí, nešlechetníci!" zahřměly Staré pověsti české, které se mezitím vzpamatovaly. "Panna Hanička by ve vás jistě nenalezla zalíbení. My vidíme knihu velikou, jejíž sláva hvězd se dotýká! Vizte, je to Kytice!"
"Já to ráda zkusím," souhlasila nadšeně Kytice. "Jsem trochu nelítostná, však čtu se skoro sama, i když jsem neradostná, pojď se mnou do neznáma."
A s tím Kytice seskočila z poličky na noční stolek a čekala, až se do ní slečna Hanička začte.
"To nemůže dopadnout dobře," povzdechla si znovu Babička. "Copak to nebohé děvče chce vědět, jaký je ten vodník lotr? Nebo co všechno se jí může stát o Vánocích? Vždyť skoro každý příběh tam končí špatně. Nehledě k tomu, že ta Kytice je taková koketa - aby nám Haničku ještě nezkazila."
Slečna Hanička si mezitím vzala Kytici a četla jednu báseň za druhou. Ale místo aby se jí tvář rozjasnila úsměvem, naříkala pořád víc a víc. Básně byly moc smutné. Nakonec je položila zpátky na noční stolek a celá uplakaná si udělala několik kliků na jedné ruce, aby si trochu spravila náladu. Kytice vyskočila zpátky na poličku a samým studem se otočila čelem ke zdi.
"Bravo, bravo," neudržel se opět Máj. "To bylo špatně provedeno, pro Kytici tu místo není, máš znovu pravdu, stará ženo, je třeba ještě lehčí čtení."
"My bychom to opravdu rádi zkusili," ozvali se ještě jednou Broučci.
"Kde nemohoucí tiše vzlyká, kde chorý člověk leží, tam pomůže jen romantika, nějací Broučci - stěží," odvětil Máj ironicky.
"Ale nás rádi čtou i dospělí…"
"Řečeno jest!" vložily se do debaty Staré pověsti české. "Panna Hanička potřebuje nějakou četbu o velké lásce mezi rekem a vznešenou děvou. Máji, na zteč!"
"Pokusím se," prohlásil vážným hlasem Máj, elegantním saltem se snesl na noční stolek a čekal, až se do něj slečna Hanička začte.
"To nemůže dopadnout dobře," povzdechla si Babička do třetice, "to jsme tomu dali. Čte se to pěkně, o tom žádná, ale ten děj, vždyť to je jedna polízanice za druhou. Nehledě k tomu, že se ten Máj ani neusměje."
Slečna Hanička si mezitím vzala Máj a četla o velké lásce. Ale místo aby se jí tvář rozjasnila úsměvem, naříkala pořád víc a víc. S velkou láskou to nedopadlo vůbec dobře. Hanička položila knížku zpátky na noční stolek a celá uplakaná si dala zdravou nohu za krk, aby si trochu spravila náladu. Máj vyskočil zpátky na poličku a samým studem mu na zem vypadla záložka.
Vtom se Babička konečně odhodlala, na nic už nečekala a skočila na noční stolek místo Máje. Slečna Hanička si ji vzala, chvilku si četla, ale vůbec ji to nebavilo, protože v Babičce se nic nedělo; byla zkrátka ukrutně nudná. A to dokonce tolik, že slečna Hanička nakonec u čtení usnula. Babička se na poličku ani nevracela a samým studem se schovala pod postel.
Ostatní byli bezradní. Jediná knížka, kterou ještě nevyzkoušeli, byli Broučci.
"Hle, je čas," prohlásily pochmurně Staré pověsti české a kývly na ně. Máj jenom zamračeně pokrčil přebalem a Kytice mlčela. Broučci seskočili slečně Haničce rovnou do náruče. Hned se do nich začetla a začala se usmívat. To vám byly krásné obrázky, to vám bylo radosti v těch příbězích!
A tak nakonec všechno dopadlo dobře. Knížky pochopily, že ne vždycky je ta nejvážnější a nejsložitější i tou nejlepší a že knížka pohádek může pobavit i dospělého. A i když se slečna Hanička soutěže o Železného muže nakonec nemohla zúčastnit, už kvůli tomu nebyla smutná, protože věděla, že jsou na světě i jiné věci. Když se jí noha uzdravila, začala zase každý den sportovat a po večerech si četla knížky. A jestli je ještě všechny nepřečetla, tak je tam čte dodnes.

Jak mi "nakladatelství" Laser-books ukradlo a přepsalo povídku aneb kleptocharita

5. února 2016 v 11:12
Doktorka Semelková jednou napsala: "Bez klidné komunikace to nejde. Redaktor = náš kamarád, co pomáhá, nikoli nepřítel, co se nad nás chce vyvyšovat…" O tom, jak to dopadá, když ze strany redaktora žádná komunikace není a když si myslí, že textu rozumí lépe než autor, se můžete dočíst v tomto článku.

Zhruba před osmi měsíci jsem na blogu psal o literární soutěži Star Trek Kusy, kterou v roce 2007 vyhlásilo nakladatelství Laser-books (podrobně si o tom můžete přečíst tady). Ve zkratce: tato soutěž měla uzávěrku v roce 2008, od té doby se s nakladatelstvím nešlo spojit, nikdo nereagoval. Laser-books se náhle připomnělo v březnu 2015, protože chtělo povídku vydat. Po dlouhém vyjednávání jsme se dohodli, že mi za použití textu zaplatí 800 korun a pošlou mi smlouvu - na oboje byla stanovena dvoutýdenní lhůta. Nic ale nepřišlo a Laser-books opět přestal reagovat, proto jsem v červnu 2015 souhlas s uveřejněním povídky stáhnul. Nakladatelství nadále mlčelo, já jsem celou věc považoval za uzavřenou.
Nyní ovšem kniha opravdu vyšla. O jakékoliv soutěži v ní není ani zmínka, ovšem můj text tam je.
(První část článku pojednává o samotné krádeži textu, druhá potom o neoprávněných redakčních zásazích. Pokud vás zajímá jen to druhé, přeskočte k podnadpisu "Módní policie".)


Shrnutí

Článek je stále hojně navštěvován, mnohé však může odradit jeho délka, proto přidávám malé shrnutí. Pokud vás spor opravdu zajímá, přečtěte si prosím text celý - jsou tam vysvětleny veškeré podrobnosti.
Soutěž z roku 2008 nakladatelství Laser-books nikdy nevyhlásilo, což byla jedna z podmínek k tomu, aby byla její pravidla platná. Tak jako tak jsme spolu v roce 2015 uzavřeli jinou dohodu, pravidla soutěže tedy tímto přestala být podstatná a odvolávat se na ně je absurdní. Nakladatelství naši dohodu nesplnilo, povídku otisklo i přes můj výslovný nesouhlas (a bez toho, že by mi o tom vůbec dalo vědět) a postavilo mne před hotovou věc. Toto všechno koneckonců ve svém textu přiznává.
Povídka také byla rozsáhle upravena, změn jsou doslova stovky. Kromě tří drobností jsem žádnou z nich neodsouhlasil, přesto je editor provedl a pod výsledný text mě podepsal. Odvolává se na to, že šlo především o gramatické a stylistické úpravy - gramatické úpravy však ve sledovaném úseku nejsou žádné a stylistické úpravy text posunují tu k směrem k hovorovějšímu, tu ke spisovnějšímu jazyku. Výsledek je chaotický. Editor také podotýká, že se nijak nemění vyznění textu, tady je ale další kámen úrazu - povídka by měla být především literárním dílem, nikoliv přehlídkou znalostí o Star Treku, což bohužel nebylo pochopeno ani respektováno.
Tak či onak podobné chování nelze akceptovat, tento způsob nakladání s cizím dílem je nepřijatelný.


Autorská práva? Nerozumím

Když jsem se editora Alberta Balatky ptal, jak je možné, že text použil i přes můj výslovný nesouhlas, dostal jsem následující odpověď:

Nedělejte zlou krev, prosím, není to třeba. Kdybyste vy věděl, co všechno probíhalo a stálo za vznikem Kusů, tak byste asi pochopil, proč jsem během jejího vzniku neměl čas/náladu na žabomyší války. Povídka v Kusech je, protože je dobrá a vy jste jí do soutěže zaslal. I jsme splnily vaše podmínky a na účet jsme včera odeslali 800 Kč a autorské výtisky vás čekají. Za to nás snad žalovat nebudete, ne?
Stáhněte prosím článek z vašeho blogu. Děkuji.
Ještě koukám, že jste chtěl i smlouvu. Tady se omlouvám, ale právně platí podmínky přihlášení do soutěže KUSY. Později jsem si zjišťoval, že svůj souhlas s uvěřejněním jste vlastně poskytl zasláním povídky a víc není třeba. Nemáme kapacity na to vystavovat deset specifických smluv kvůli pár stranám textu. Doufám, že to chápete.
Popravdě nevím, proč by vám mělo vadit uveřejnění vlastního díla.

Než se budu věnovat jednotlivým bodům, je třeba říct jednu věc - text je mým duševním vlastnictvím a použít ho bez mého souhlasu je krádež. To není nějaká dramatická nadsázka, není to zveličené; otisknout ho bez mého svolení je sprostá krádež. A dalo se tomu několikrát předejít, nakladatelství Laser-books se celou dobu chovalo poměrně absurdně a pořád dokola opakuje, že se sbírka rodila neuvěřitelně těžce, ale nikde nedodá, že všechny problémy vznikly uvnitř nakladatelství (a že o jejich přesné povaze stále nic nevíme). Již komunikace v březnu a dubnu 2015 byla jako z jiného světa, ale dosáhli jsme nějaké dohody; tu ovšem nakladatelství nesplnilo. Dalo se o tom znovu mluvit, ale v Laser-books se rozhodli jinak - prostě text ukradli a nyní se to snaží nějak napravit. Na to je ovšem pozdě.
Nyní k samotnému e-mailu. Popsat nesouhlas autora s uveřejněním textu jako "žabomyší války" chce opravdu silný žaludek. Nabízí se také otázka, proč mi o oněch záhadných problémech nikdo nic nenapsal, to by přece byla slušnost a bylo by to jen logické - něco se stalo, musí se to posunout atd. Věta o údajném splnění podmínek je pak výborná ukázka Laser-booksovského Matrixu, kde pan Balatka opakovaně odmítá červenou pilulku. Jsme domluvení na smlouvě a na nějaké částce s tím, že oboje má přijít do dvou týdnů - smlouva zjevně nebude vůbec, peníze přišly za osm měsíců (a to ještě pravděpodobně jen proto, že jsem se ozval; pokud peníze opravdu z účtu odešly den před napsáním e-mailu, byl to na tuzemské poměry rekordně dlouhý bankovní převod). To se skutečně nedá nazvat splněním dohodnutých podmínek. Výmluvu s nedostatkem pracovních sil pan Balatka používá opakovaně (viz původní článek), ovšem je to směšné - dvě z mých knih vyšly v nakladatelství tvořeném jediným člověkem a honoráře mi kupodivu zvládá posílat každý měsíc. Vystavit smlouvu potom trvá zhruba pět minut, tedy za předpokladu, že už v Laser-books někdy s někým nějakou smlouvu podepisovali.
Co se týče podmínek soutěže, ty si v tomto bohužel protiřečí. Je tam jasně napsáno, že má být s každým soutěžícím podepsána smlouva, kterou mu nakladatelství zašle, na jiném místě je ještě jednou uvedeno, že bude s každým soutěžícím sjednána smlouva, ještě jinde je ale napsáno, že soutěžící zasláním povídky souhlasí s tím, že ji nakladatelství bude publikovat. Těžko z toho vyvodit nějaký jednoznačný závěr - to bude nejspíš důvod, proč mi pan Balatka smlouvu slíbil, abych nedělal problémy, ale neposlal ji, protože pak by celá situace byla o mnoho jednoznačnější. Soutěž ovšem nikdy vyhlášena nebyla a vzhledem k tomu, že to bylo zapříčiněno záhadnými problémy uvnitř nakladatelství, požádat autora znovu o souhlas bych považoval za samozřejmost. (Mimochodem, ony záhadné problémy mají být údajně vysvětleny na křtu knihy, kde se sejde pár lidí; oficiálně se k tomu Laser-books vyjádřit odmítá a v knize opět jakékoliv vysvětlení chybí, o nějaké soutěži tam není ani slovo, ani o tom, jak kniha vznikala.)
Na jakoukoliv nápravu je dávno pozdě, v momentě, kdy se mnou nakladatelství opět začalo komunikovat, byla kniha již dávno vytištěna (smlouvy s autory tedy nakladatelství řešilo až poté, co knihu převzalo z tiskárny).
Pro úplnost přikládám zprávu, kterou jsem panu Balatkovi poslal v červnu 2015:

Dobrý den,
stahuji svůj souhlas s uveřejněním mé povídky v knize Star Trek Kusy. Dohodli jsme se na jasných podmínkách, dali jste si dva týdny, jsou to víc než dva měsíce a stále ke mně nedorazila ani smlouva, ani peníze. Dvakrát jsem se připomínal, nereagujete. Můžeme zahájit nové jednání a zkusit se dohodnout znovu, v opačném případě to považuji za uzavřenou záležitost.

Nakladatelství si údajně tuto zprávu vyložilo tak, že si podmínky mohou libovolně proškrtat a upravit, proto splnili jen část a s takovým zpožděním. Abych citoval z velmi dobře ukryté "oficiální" omluvy na jednom webu: "A také jsme špatně pochopili výklad dohody s autorem Richardem Skolkem, což jsme napravili, doufáme, k oboustranné spokojenosti." Když jsem si stěžoval, že nesouhlas se zveřejněním textu je z mé zprávy jasně patrný a naprosto jednoznačný, pan Balatka jen prohlásil, že to tedy nechápe a že to je podivný výklad, ale že je to zřejmě možné pochopit i takto. Zkrátka úplně obyčejná logika šestiletého dítěte - vím, že budou nějaké následky, ale udělám to stejně, potom se to přece nějak vyžehlí.
Ze zvědavosti jsem kontaktoval i ostatní autory - někteří se literatuře nevěnují a na soutěž dávno zapomněli, takže je situace nezajímá, jiní se bojí o svou další literární kariéru, takže o tom nechtějí veřejně mluvit, a jeden měl z Laser-books takový strach, že mě nakladatelství promptně udal, aby ho nepodezřívali, že se na této subversivní akci nějakým způsobem podílel.
Pohrdání autory se projevilo i jinak - v podobné knize bychom logicky čekali nějaké medailonky, nic takového tam však není. Také v oficiálních anotacích na různých serverech je poměrně zbytečný seznam povídek a lehce absurdní anotace ke každé z nich, ovšem to hlavní, jména autorů, chybí. Stejně je na tom i přebal knihy - opět názvy povídek a zbytečné anotace, ale bez jmen autorů, která by se tam rozhodně vešla.


Módní policie

Vrcholem všeho je pak text samotný. Porovnával jsem jen prvních 8 stran (z celkových 43), přesto jsem napočítal neuvěřitelných 96 zásahů. 3 z nich mi pan Balatka oznámil, o ostatních jsem se dozvěděl až ve chvíli, kdy jsem knihu držel v ruce. Pokud se takto postupovalo i ve zbytku textu, mohlo tam být celkově provedeno přes 500 změn. Jistě, povídku jsem psal ještě na střední škole, byl to jeden z mých prvních textů vůbec a s některými zásahy bych bez váhání souhlasil - takto ale slušné nakladatelství v žádném případě nepostupuje. Snaha dovést povídku k dokonalosti je rozhodně chvályhodná, ovšem nesmí se tak dít za zády autora, bez jeho vědomí. Nelze v textu provést doslova stovky změn a vydat ho pod mým jménem. A nebavíme se jen o diskutabilních záměnách jako "takže" a "tedy" nebo "víc" a "déle" nebo o obsesivním vynechávání jmen hlavních hrdinů - jen v tomto malém úseku pan Balatka zcela bezdůvodně vynechal 4 věty, což vyvážil tím, že přidal 3 jiné věty, které v originálu vůbec nebyly, a další 2 změnil k nepoznání. Změny jsem přestal počítat jen proto, že jsem na konci 8. stránky přišel na téměř kompletně přepsaný odstavec, po kterém jsem již neměl sílu pokračovat. Ze zlatého fondu editorské kreativity vybírám tyto tři nepochopitelné změny:

"Travis?" vyhrkla Hoshi překvapeně. "Myslela jsem, že se vrátil na obchodní fregatu ke své rodině…"
z čehož se stalo
"Travis?" vyhrkla Hoši překvapeně. "Po tom všem dělá kapitána?"

(…) nezval mimozemšťany k návštěvě Enterprise.
což je v knize jako
(…) nezval mimozemšťany na večeře.

(…) přeletěl pohledem její tradiční japonský oděv.
což bylo změněno na
(…) přeletěl pohledem její lehký brazilský oděv.

U textu je autorovo jméno, mělo by tedy být samozřejmostí, že jsou s ním jakékoliv změny konzultovány a že každou (i sebemenší) úpravu dopředu odsouhlasí, tak to aspoň slušná nakladatelství dělají. Zvlášť důležité je to v případě, kdy je editor odborník na všechno, od stravovacích návyků na vesmírných lodích po módu 22. století. Pan Balatka mi oznámil, že opraví jednu drobnou faktickou nepřesnost; netušil jsem, že to bude zahrnovat přepsání celého textu.


Laser-books coby chyba v Matrixu

Nejhorší na celé situaci je, že nakladatelství Laser-books se tímto způsobem chová již velice dlouho, ba co víc, dopadl jsem vlastně ještě poměrně dobře. Na internetu lze nalézt řadu příkladů podivných praktik (např. http://www.nickchanger.com/preklady/rise-vil/, http://interkom.vecnost.cz/pdf/ik200906cl.pdf (str. 30) či diskuze pod stránkou http://www.fantasyplanet.cz/kniha/valis). Většinou se jedná o neplacení překladatelům, které zdá se patří ke standardním praktikám. Redaktor Martin Šust na to právě ve jmenované diskuzi reagoval pozoruhodně:

Pak tu jsou dluhy překladatelům. Je pravdou, že Laser některým dluží. Nevím, jestli to mohu takhle veřejně potvrdit, ale nemám ve zvyku lhát. Na naši obhajobu však musím uvést, že se v poslední době snažíme o napravení dluhů minulosti. Jasné je, že to nejde snadno. Ale teď už máme splaceny tiskárny, literární práva a budeme se snažit, aby přišli na řadu i překladatelé.

Když se snažím o splacení dluhů z minulosti, tak nedělám nové dluhy, a pokud jsem ještě nezaplatil překladatelům za několik let staré knihy, nevydávám nové. A věta "nevím, jestli to mohu takhle veřejně potvrdit, ale nemám ve zvyku lhát" by se měla tesat do kamene. Připomíná mi to slavnou odpověď Jiřího Paroubka na otázku "podvedl jste někdy svou manželku?", která zněla: "Myslím, že ne."
A k argumentu, který jistě napadne i řadu z vás - "buď rád, že ti někdo něco vydá". Byl bych, věřte mi. Kdyby to jednání proběhlo lidsky, kdyby mi na začátku napsali "nemáme peníze, soutěž jsme nevyhlásili, sorry, ale chceme ti vydat text", mohlo být všechno úplně jinak. Mám ale vydaných šest knížek a ačkoliv budu rád za každou další, kleptocharitu nepotřebuji a určitě o ni nestojím.
Je mi jasné, že zveřejněním této tragikomedie si nepochybně trochu snížím publikační šance do budoucna. Aby bylo jasno - zveřejňuji to především proto, že podporou těchto praktik (nebo přinejmenším tichým souhlasem) poměrně systematicky likvidujeme domácí literaturu. O podobných případech by autoři neměli mít strach mluvit. A nakladatelství jako Laser-books mělo už dávno zkrachovat a na jeho místo měl nastoupit někdo solidnější.
Chápu, že mnozí z vás nad tím nejspíš mávnou rukou. Jak to pregnantně vyjádřil jeden čtenář na fóru o praktikách Laser-books ve vztahu k překladatelům: "O neplacení honorářů překladatelům jako čtenář nic nevím a může mi to popravdě být jedno, když dostanu svoji knihu včas a v kvalitním zpracování, jsem spokojen."
Ale vy takoví být nemusíte.

UPDATE (6. 2. 2016): krátce po zveřejnění článku náhle přestaly fungovat stránky http://kusy.startrek.cz/, na kterých byla uvedena pravidla soutěže. Dají se ale stále najít zde. Uvidíme, jestli nenechavé prsty Laser-books sahají až do Neviditelného psa.

UPDATE (8. 2. 2016): nakladatelství Laser-books na celou věc zareagovalo na svých stránkách. Text najdete tady. Jelikož se však u tohoto nakladatelství často něco mění nebo to nevysvětlitelně mizí, kopíruji text sem a svou reakci přikládám za něj.

Antologie Star Trek KUSY datuje počátky své přípravy již do roku 2007. Na úvod je nutno říci, že byla tehdejším editorem řady Star Trek oznámena jako výsledek tehdejší literární soutěže, do níž mohl každý přispět svou povídkou, kterou považoval za hodnou vydání v povídkové knize podobného ražení. Nemělo jít o antologii sestavenou z děl renomovaných autorů, ale kolekci fan-fiction pro fanoušky seriálu a žánru.
Po odchodu tehdejšího editora jsem soutěž v roce 2011 společně s edicí Star Trek převzal a měl před sebou dvě možnosti. Buďto soutěž bez dalšího ukončit a výslednou antologii z ní nesestavit, anebo se k věci postavit čelem, začít znovu od začátku - tedy pročíst všechny povídky, kontaktovat porotu, spojit se s autory - a bez dalších zbytečných odkladů ji jako vedlejší projekt dodělat. Při čtení povídek jsem si uvědomil, jaká by byla škoda nechat takto kvalitní kusy ležet ladem, a rozhodl jsem se pro možnost antologii sestavit.
Na začátku loňského roku se nabídl rámec, ve kterém by antologie mohla vyjít, a všichni autoři byli kontaktováni. Vzhledem k tomu, že původní pravidla soutěže si mírně protiřečila, rozhodl jsem se autory nevázat smlouvou, a to z prostého důvodu - nepřišlo mi adekvátní autory po tak dlouhé době vázat pětiletým zákazem vydání povídky jinde.
Všichni autoři s vydáním své povídky znovu souhlasili, a to i s faktologickou úpravou, přestože už svůj souhlas vyjádřili jejím zasláním do soutěže, tehdy v roce 2007. Jeden z autorů, pan Richard Skolek, se vyjádřil, že za zveřejnění své povídky by rád obdržel adekvátní honorář. Přestože automatické honorování díla původní pravidla nezaručovala - je v nich jasně definováno toto: "Odměnou pro vítězné či umístěné práce je publikování v antologii." - o jeho povídku jsme stáli, a tak jsme se s autorem dohodli na jednorázové odměně 800 Kč a třech autorských výtiscích.
Jak to tak bývá, téměř okamžitě se vynořilo mnoho neodkladných skutečností, spojených s vydávání knih přednostních a nových, a částečně i z osobních důvodů tak byla antologie KUSY opět odložena na neurčito. Vzhledem k časovým možnostem, nebo spíše ne-možnostem daného období, jsem zhruba po měsíci zjistil, že pan Skolek skutečně stáhl souhlas s uveřejněním, a to z důvodu, že jsme nereagovali zavčas. Přesto se autor uveřejnění jako takovému nebránil, naopak nám sdělil, že opětovné jednání je možné. Že jsem se tehdy z časových důvodů odmlčel, mě samozřejmě mrzí.
Na samém konci roku, se najednou objevila možnost vydat antologii KUSY v extrémně rychlém sledu. Nejdůležitější bylo stihnout termín v tiskárně, jinak by se kniha opět odložila na neurčito, což jsem rozhodně nechtěl dopustit. Rozhodl jsem se tedy k následujícímu - nezahajovat nové jednání s panem Skolkem, bylo na ně doslova necelý jeden den času, ale rovnou splnit původní dohodnuté podmínky pro vydání jeho povídky, a to 800 Kč jednorázovou odměnu a tři autorské výtisky. 800 Kč obdržel pan Skolek před vydáním povídky, autorské výtisky ihned po jejím vydání.
Následně jsme byli ze strany autora, pana Skolka, osočeni z mnoha nepěkných věcí, včetně redaktorského zásahu. Zde je nutno dodat, že Star Trek je nesmírně obsáhlým fenoménem a stěžejním kamenem jeho úspěchu je propojená kontinuita. Čili povídku jsme po souhlasu autora faktologicky "narovnali". Vyznění textu, jeho celkový obsah, ani změny nekanonických, či jiných signifikantních součástí textu nejsou upraveny nad rámec původního významu. Za tímto si pevně stojíme. Ke gramatické, a následné souvztažné stylistické úpravě povídek v literární soutěži, se vyjadřovat nikterak nebudu; snad jen zmíním, že ta je automatická.
Nastalé vyhrocení situace nás samozřejmě mrzí a za ne zcela správné pochopení požadavků pana Skolka, se tímto veřejně omlouváme. Nicméně z hlediska, že bychom někomu něco ukradli, se necítíme vinni. Naopak nás mrzí, že na internetu, primárně na Facebooku, nás pan Skolek u svých příspěvků zablokoval a my jsme tedy na jeho výtky z většiny nemohli, a stále nemůžeme, nikterak reagovat.
Dne 6.2.2016 proběhl křest antologie Star Trek KUSY, na který byli pozváni všichni autoři, a kde proběhlo i vyhlášení výsledků soutěže. Pan Skolek nám účast ani nepotvrdil, ani nevyvrátil a nakonec byl jediným z autorů, který nedorazil. Naopak využil této situace a ve stejnou chvíli doslova zavalil internet svým úhlem pohledu na věc. Mrzí nás, že toto spravil právě v momentě, kdy jsme se nemohli k celé věci vyjádřit.
I přesto však vůči autorovi rozhodně necítíme žádnou zášť a přejeme mu mnohé úspěchy v osobním i profesním životě.


Nyní bych na to rád zareagoval.
Pan Balatka tvrdí, že autory "nechtěl vázat smlouvou". Smlouva ale není jen bič na neposlušného literáta, má to pro něj být naopak i určitá záruka, proto jsem ji chtěl dobrovolně, dokonce jsem se jí domáhal. Pan Balatka také nikdy netvrdil, že by pro mě smlouva byla nějak omezující, důvody byly jiné - údajný nedostatek lidských zdrojů. Pravý důvod je nasnadě - situace by se stala příliš přehlednou a právně jasnou a nakladatelství Laser-books má se soudními spory tolik zkušeností, že dobře ví, jak se jim nejlépe vyhnout.
Dále pan Balatka tvrdí, že si pravidla mírně protiřečila, ale ve věci finančního ohodnocení byla jasná. Toto je lež, která je jednoduše prokazatelná. V pravidlech opravdu stojí "Odměnou pro vítězné či umístěné práce je publikování v antologii", na jiném místě je ovšem toto: "Finanční odměna soutěžícím, jejichž povídky budou publikovány v antologii STK, bude sjednána ve smlouvě o publikaci jejich díla.". Posuďte sami, jak jednoznačné to je, zvláště pak v kontextu slibované, ale nikdy nedodané smlouvy.
Lež je i to, že jsme se dohodli na penězích a třech autorských výtiscích. Jak pan Balatka dobře ví a jak svým mailem nechtěně potvrzuje, byli jsme dohodnuti i na smlouvě. Tady ovšem podmínky zcela prokazatelně splněny nebyly, proto o ní tiše mlčí.
Ale toto všechno je vedlejší. Důležité je to, že jsme byli nějak dohodnutí a pan Balatka věděl, sám to koneckonců přiznává, že jsem svůj souhlas se zveřejněním stáhnul. Se sbírkou byly v nakladatelství Laser-books opět nějaké potíže, což mi celých devět měsíců nebyl schopen napsat. Devět měsíců neměl čas, aby mi to dal vědět. To se pak špatně spolupracuje.
Jakousi náhodou potom bylo potřeba vše řešit ze dne na den (v Laser-books zřejmě obvyklý stav), pan Balatka si tedy dříve dohodnuté podmínky přizpůsobil po svém, knihu vydal a postavil mě před hotovou věc. (Proč aspoň nezkusil napsat? Zřejmě se bál, že bych stihl odpovědět.)
K rozsáhlým a neuvěřitelně početným úpravám se pan Balatka strategicky nevyjadřuje, jsou prý "automatické". Neznám nakladatelství, které by takto postupovalo, pan Balatka si své výplody může vydávat pod svým jménem, nikoliv pod mým. A k jediné úpravě, ke které pan Balatka řekl alespoň něco: detail, který podtrhuje vyznění povídky a který přispívá k celkové atmosféře a k dokreslení jedné z postav, podle něj "nemá vliv na zbytek povídky". Následuje kuriózní dovětek: "A také je tu fakt, že my české autory nevydáváme. Nebo přesněji řečeno - velice sporadicky, čili styl redakce je tomu uzpůsoben." Tím se chce zřejmě naznačit, že pan Balatka nerozumí rozdílu mezi redakční úpravou překladu a původního textu, kde se to opravdu dost liší. Úpravy v překladech se s překladateli mnohdy nekonzultují, to je pravda, u původních textů jsem se s tím nikdy nesetkal a rozhodně to není běžné. Důvod je prostý - překladatel je "schován" a na překlady jsou obecně kladeny nižší nároky než na původní texty. Jako překladatel jsem ve zcela jiné pozici než jako autor a na případných úpravách textu mi logicky záleží výrazně méně, protože v něm nejsou mé myšlenky - kdyby mi takto někdo upravil překlad, považoval bych to za zcela obvyklé, zde to je nepřijatelné. Ale tomuto rozdílu by snad proboha někdo na postu pana Balatky měl rozumět!
Zcela kuriózní je potom tvrzení, že jsem nějakým zázrakem blokoval komentáře na stránkách internetových obchodů. Já vím, pane Balatko, tyhle aféry každého jen otravují, ale něco takového skutečně není možné. A Facebook? Stránky Laser-books a Star Trek Knihy česky (které spravujete) blokují za jediný nepohodlný komentář, takže úplně nevím, čemu se divíte.
A na závěr sdělení, že se na křest dostavili všichni ostatní autoři, a k tomu radostná fotka. Inu, kdyby mi někdo přebral dívku a pak mě pozval na svatbu, asi bych také nepřišel, na tom myslím není nic zvláštního. Co bychom spolu taky mohli vyřešit? Ještě jednou opakuji: text byl použit bez mého svolení a vše mi bylo oznámeno jako hotová věc. Těžko lze dojít k nějakému smíru, když jsem o všem informován až ve chvíli, kdy je kniha vytištěná. Pan Balatka mi dokonce nedal vědět sám od sebe, ale až na základě komentáře právě na stránce Star Trek Knihy česky (byl můj poslední). Vzhledem k jeho nadlidské vytíženosti je otázkou, jestli by se mi sám od sebe vůbec ozval.
A jestliže ke mně Laser-books "rozhodně necítí žádnou zášť", já zase rozhodně necítím žádnou zášť k některým fanouškům Star Treku, kteří celou záležitost vzali jako útok na sebe, ačkoliv se Star Trekem jako takovým nemá vůbec nic společného. Ale chápu je, když je člověk do něčeho zapálený, objektivita a rozum jdou někdy stranou, i já se koneckonců mezi trekkies počítám. Vzpomeňme si ovšem právě na Star Trek - já si z onoho humanistického a idealistického vidění světa odnáším to, že je teoreticky možné koexistovat i s organismy, jako je pan Balatka. Teoreticky.

UPDATE (12. 2. 2016):
Pro zajímavost se můžete podívat do diskuze, kde pan Balatka nechtěně rozkryl další podivné praktiky nakladatelství Laser-books.

UPDATE (14. 3. 2016):
Kniha Star Trek Kusy vyšla i jako e-kniha, a tam už má povídka není. Přestože se tím na původní záležitosti nic nemění, snad jen to, že povídka mi byla ukradena jen do jedné verze textu, pro úplnost to zde uvádím. Nakladatelství si při té příležitosti neodpustilo drobnou invektivu: "Nicméně e-kniha má dvě velké výhody. Stojí pouze 99 Kč a neobsahuje povídku Richarda Skolka, takže vám nebude nic kazit radostnou návštěvu oblíbeného prostředí..." Kam se podělo jejich únorové "I přesto však vůči autorovi rozhodně necítíme žádnou zášť a přejeme mu mnohé úspěchy v osobním i profesním životě."?