Červenec 2016

Jak vydat svou první knihu: jak s nakladatelstvím komunikovat?

28. července 2016 v 15:52
Minule jsme mluvili o tom, jak vybrat ukázku a jak napsat nabízecí mail. Dnes se podíváme na to, jak s nakladatelstvím komunikovat.
Předně je třeba vzít na vědomí, že zásady slušnosti dnes ctí jen málokteré nakladatelství a pokud vám odpoví řekněme každé páté, dá se to považovat za úspěch. Rozhodně nečekejte, že vám přijde odpověď z každého, mnohde to jednoduše berou tak, že pokud se neozvou, dávají vám tím najevo, že o rukopis zájem nemají. A netýká se to bohužel jenom těch malých, stejného chování se neštítí ani některá z těch největších. Tam navíc můžete narazit na další problém - nepůjde zjistit, jestli rukopis vůbec někdo četl, protože zapadne kamsi do soukolí mašinérie a nikdo nebude vědět, kde skončil. Budou vás ujišťovat, že pokud se vám nikdo neozval, nejspíš ho někdo četl, ale nelíbil se mu, ale nebudou vám schopni zaručit, že ho opravdu někdo viděl a neskončil někde mezi mailovými schránkami nakladatelství a jednoho z redaktorů.
Pokud máte vyhlédnutá nakladatelství, u kterých byste knihu opravdu vydat chtěli, nebojte se se po nějakém čase připomenout - můžete se například slušně zeptat, jestli se už k ukázce stačili dostat. Nemá smysl je nějak uhánět, ale za zeptání nic nedáte. Pokud ovšem nebudou reagovat ani potom, nemá to pravděpodobně cenu.
Z nakladatelství, které vám odpoví, pravděpodobně většina rukopis odmítne. Nebojte se toho, nic to neznamená - pamatujte, že vám stačí přesvědčit jednoho dobrého nakladatele. Někde vám na rovinu řeknou, že o rukopis zájem nemají, jinde vám třeba napíšou, že rukopis nezapadá do edičního plánu vydavatelství. To je poměrně časté a může to znamenat, že jste zkrátka poslali něco jiného, než co se v daném nakladatelství vydává obvykle, a že toto vydávat nechtějí. Může se ale také jednat o diplomatické odmítnutí - nechceme vám to říct úplně přímo, ale nemáme zájem. Časté jsou také věty jako "ediční plán máme plný na tři roky dopředu", "nehledáme teď nové tituly" a podobně, které někdy doprovází i poněkud matoucí vyjádření "ale vaše kniha se nám moc líbila". Zde je dobré si pamatovat, že pokud vám na rovinu neřeknou "ano", "máme zájem", "chceme to vydat", "pošlete zbytek" a podobně, pak zájem nemají (a je lhostejné, jak diplomaticky to zabalí). Určitě rukopis nikde nenuťte násilím, nevyhrožujte, nedoprošujte se, nepřesvědčujte - nemá to cenu a nikam to nepovede. A zkuste v klidu přejít i hloupé zprávy - je to naštěstí spíše výjimka, ale někteří nakladatelé umí být hodně nadřazení a klidně vám napíšou, ať se jdete oběsit, protože tohle nikdo nikdy nevydá. Nemá smysl sklouzávat na stejnou úroveň. Je také důležité mít na paměti, jaké jsou v daném žánru možnosti. Pokud například tvoříte komiksy, není jistě ve vašem zájmu znepřátelit si kterékoliv z těch pár nakladatelství, které je u nás vydávají.
Může se stát, že nakladatelství o rukopis bude mít zájem, ale bude s vámi jednat z pozice síly - vy od nás něco chcete a my vám to můžeme splnit, ale moc se nám nechce. Pamatujte, že dobrá knížka se rodí právě ve vaší hlavě (ne v nakladatelství, to ji jen připraví k vydání), neměl by to tedy být vztah pána a sluhy. V ideálním případě vás nakladatelství bere jako rovnocenného partnera, s nímž má společný cíl - vydat co nejlepší knihu, o kterou mezi čtenáři bude zájem. Pokud máte více nabídek, můžete zohlednit, jak se k vám kde chovají a jaké vám nabízí podmínky. Můžete zkusit vyjednávat, dobře si však rozmyslete, jestli máte nějaké nabídky v záloze - některá nakladatelství na jakoukoliv podobnou aktivitu ze strany autorů reagují hystericky.
Rád bych vám na tomto místě dal nějakou "plošnou" radu, ale nemůžu, vše se vždy odvíjí od konkrétní situace. Obecně lze říci snad jenom to, že u větších nakladatelství vám většinou bude lépe než u těch menších, ale rozhodně se na to nelze spoléhat. S čistým svědomím mohu doporučit nakladatelství XYZ, které je skutečným zjevením a chováním k autorům o třídu převyšuje většinu ostatních.
Na co si dát pozor, když se nakladatelství nemá k podpisu smlouvy? O tom bude příští díl.

Chcete se dozvědět víc? Přijďte na kurz Jak svou knihu vydat v nakladatelství, nebo si pořiďte videokurz (obsah je v obou případech stejný).

Moudré z nebe - obálka

22. července 2016 v 17:54
Předběžná verze nové obálky Moudrého z nebe.





Moudré z nebe - ukázka sazby

14. července 2016 v 18:58
Práce na novém vydání Moudrého z nebe rychle pokračují. Ilustrace už jsou hotové, nyní se dolaďuje sazba.


Velký rozhovor pro ČBDB

12. července 2016 v 9:45
Tak už je konečně tady! Velký rozhovor, který jsem dělal s Československou bibliografickou databází. O knihách, o inspiraci, o tvůrčím psaní a o pár dalších věcech. Rozhovor byl moc příjemný, za námi můžete mimochodem vidět Moravskou zemskou knihovnu. Rozhovor najdete tady.

Absolventka kurzu Jak vydat svou první knihu

11. července 2016 v 17:14
"Moc děkuji autorovi za tento kurz. Stručně, srozumitelně a ve vysoké kvalitě vysvětlené vše důležité, co se tématu týká. Obsah i způsob výkladu mě moc potěšily. Pomohl jste mi, pane Skolku, a za to Vám patří můj obrovský dík. :)"

Musím říct, že taková reakce na videokurz opravdu potěší! Máte knihu, kterou byste chtěli vydat? Nevíte, jak na to? Přihlašte se do kurzu také.

Literární soutěže - má to cenu?

9. července 2016 v 16:04
Na internetu se člověk často dočte, že literární soutěže jsou velmi cenné a užitečné, především pak pro začínající autory - pomůžou jim, aby se zviditelnili, aby si jich třeba všimlo nějaké nakladatelství, aby pak mohli dobrým umístěním v soutěži argumentovat při nabízení rukopisu. Je to ale opravdu tak?
Literárních soutěží je u nás celá řada - pořádá se jich každý rok kolem stovky - opravdu pomoct vám ale může jen hrstka z nich. Scénář bývá ve většině případů stejný: dostanete nějaké zadání, které vám sice není proti srsti, ale sami od sebe byste se mu nevěnovali; napíšete na dané téma krátkou povídku (básničku, fejeton...) a pošlete ji do soutěže; porota texty nějak vyhodnotí a ty nejlepší seřadí do sborníku, který dostanou jen účastníci soutěže. V nejlepším případě se dočkáte zmínky někde na stránkách místního úřadu. Co ale s textem dál? Zadání je tak specifické, že povídku těžko zařadíte do nějakého budoucího povídkového souboru (a vzhledem k různým požadavkům různých soutěží by taková knížka působila dojmem každý pes, jiná ves). Není rozhodně špatně, že jste se procvičili a zkusili si napsat text na téma, který vám zadal někdo jiný, ale úplně stejně se můžete cvičit na textech, které píšete z vlastního popudu a které plánujete vydat. Jen to srovnejte - je lepší psát pohádku na cizí téma a s vědomím, že ji pravděpodobně po soutěži nikde znovu nepoužiju, nebo psát pohádku vlastní a s tím, že potom vyjde v knížce?
Účast (potažmo vítězství) v nějaké literární soutěži vás tedy zviditelní jen těžko. K vydání vlastní knihy vás také neposune, a to ani po stránce obsahové, ani po stránce "reputace" solidního autora. Není pravda, že byste díky tomu měli lepší pozici při nabízení rukopisu - pokud redaktorovi napíšete, že jedna vaše povídka před dvěma roky vyhrála soutěž Kotěhůlecká pastelka, pravděpodobně ho pobavíte, ale nijak si tím nepomůžete. Nakladatelství zajímá vždy pouze kvalita rukopisu; působí samozřejmě lépe, pokud už máte něco "za sebou", ovšem dobrý rukopis to nepotřebuje a špatný to nezachrání. Je to asi stejné, jako když jim napíšete, že máte řidičský průkaz na vozidla skupiny B - jste pašáci, ale není to příliš relevantní.
Výjimku tvoří některé žánrové soutěže, kde se světy čtenářů, autorů, porotců a nakladatelů prolínají a kde je česká literární scéna tak miniaturní, že si vás tam opravdu někdo všimnout může - říká se, že to platí především u fantasy, sci-fi a hororu. Ještě donedávna jsem od někoho docela často slýchal, že když chcete vydat fantasy román, musíte se napřed dobře umístit v nějaké soutěži, zhruba před měsícem jsem se ale potkal se dvěma českými autorkami fantasy a když přišla řeč na toto, obě mi řekly, že už to tak nějakou dobu není. Sám se zatím pohybuji v jiných žánrech, takže nevím; ocením komentář někoho, kdo se v této oblasti vyzná.
A když jsme u výjimek, je třeba zmínit i druhou skupinu, kterou jsou obří soutěže typu Magnesia Litera a Literární cena Knižního klubu, které vítězům ke zviditelnění samozřejmě pomohou. Tyto soutěže však rozhodně nejsou určeny začínajícím autorům a od soutěží typu Lhotecký písmák se zásadně liší.
Aby to nebylo čistě teoretické - sám jsem se na začátku své literární cesty soutěží účastnil a myslel jsem si, že mi to k něčemu pomůže (vzpomeňme na neslavné Star Trek Kusy). A je pravda, že když se mi náhodou podařilo vyhrát Skrytou paměť Moravy, navázal jsem díky tomu vřelé vztahy s Památníkem písemnictví na Moravě, kam mě ještě dnes občas pozvou na nějakou akci. Ani tato soutěž, mimochodem skvěle připravená a organizačně výrazně převyšující většinu ostatních, mi ale do budoucna nijak nepomohla. Když jsem za dva roky se svým prvním rukopisem obcházel nakladatelství, zajímala je jen kvalita textu.
Abych to tedy nějak shrnul - určitě není na škodu se občas nějaké literární soutěže zúčastnit, ale pokud to s psaním myslíte vážně, soustřeďte se raději na vlastní texty.


Perlička z překladu

7. července 2016 v 15:19
K čemu jsi mi dal paměť, Bože?
Aby sis pamatoval všechny Mé zákony a vše dobré, co jsem pro tebe učinil.
A k čemu jsi mi dal pochopení?
Abys viděl, jak jsem dokonalý.
A k čemu jsi mi dal vůli?
Abys Mě miloval víc než cokoliv jiného na světě.


Nechápu, jak může mít Bůh s takovým mizerným PR tak obrovský fanclub.

Moudré z nebe - ukázka ilustrací

5. července 2016 v 7:47
Tak jsem přemýšlel, jestli má pan prezident nohy, protože na vobrázku je mu vždycky vidět jenom hlava, a taky se mu říká "hlava státu", tak to je divný, žejo, no prostě jsem ho nikdy neviděl celýho, a kdyby měl nohy a to vostatní, tak by se mu přece neříkalo "hlava státu", i když je teda zase na druhou stranu fakt, že taťkovi sousedi taky někdy říkaj "hlava rodiny", a přitom taťka normálně nohy má, tak to von pan prezident bude asi taky kompletní. Ale moh by nám ve třídě viset celej, jakože pro sichr.



Jak vydat svou první knihu: jak vybrat ukázku, jak napsat nabízecí mail?

1. července 2016 v 12:14
Minule jsme mluvili o tom, do kolika nakladatelství byste svůj rukopis měli poslat. Dnes se podíváme na to, jak napsat nabízecí mail a jakou k němu připojit ukázku.
Je dobré zkusit se na celou situaci nejprve podívat z pohledu redaktora. Pokud pracuje v nějakém větším nakladatelství, může mu každý den přijít i několik rukopisů. Určitě se proto nechce prokousávat sáhodlouhým mailem, kde budete zevrubně líčit, kde jste kterou báseň vymysleli a kdo vás k ní inspiroval. Nabízecí mail tedy musí být stručný a jasný - rád bych vám nabídl(a) svůj rukopis, je o tom a o tom, jsem ten a ten. Stručně a k věci. Rukopis trochu popište, ale pokud budete rozebírat děj, dejte si pozor, abyste se do toho příliš nezamotali a nebylo to zbytečně dlouhé. Také nezapomeňte na další informace, které jsou pro redaktora důležité - máte například ke knize vlastní fotografie, na jejichž použití trváte, nebo už máte hotové ilustrace a jiné nechcete. Zmiňte také žánr, délku rukopisu, pro koho je kniha určená a podobně.
Co se týče informací o vás, i tam zkuste být co nejstručnější. Rozhodně je zajímavé vaše "profesní pozadí", kde pracujete, co studujete a podobně, dál už ale uvádějte jen relevantní věci. Pokud jste nevyhráli žádnou literární soutěž, nepsali do žádného časopisu ani do novin, nevydali žádnou knížku, prostě pokud nemáte žádné relevantní zkušenosti, vůbec to nevadí - poctivě uveďte, že je to vaše první kniha, není se za co stydět.
Pokuste se za každou cenu vyhnout jakémukoliv hodnocení svého rukopisu. Pokud napíšete, že je dobrý a že si myslíte, že by za vydání stál, budete působit nafoukaně a redaktor se bude o to víc snažit, aby se mu nelíbil; pokud se naopak pokusíte vypadat příliš skromně a napíšete, že to nejspíš za vydání nestojí, redaktor bude mít tendenci s vámi souhlasit. Žádný autor nemůže svůj vlastní text zhodnotit objektivně, od toho tam navíc ani nejste - nechte je, ať si názor udělají sami.
A nyní to hlavní - jak vybrat ukázku? Záleží vždy na konkrétním případu, ale existuje několik obecných pravidel. Ukázka například nesmí být příliš dlouhá, pokuste se vejít do 5 normostran. Pokud je kniha sbírkou kratších textů, které na sebe nijak nenavazují (básně, pohádky, fejetony...), máte to jednodušší - stačít vybrat jeden nebo dva, které vám přijdou nejlepší. U románů a jiných souvislých dlouhých textů to může být oříšek. Zkuste vybrat místo, k jehož pochopení čtenář nepotřebuje znát zbytek knihy. Určitě to například nebude hostina, které se účastní deset postav, ani nějaká velká bitva na konci knihy; pravděpodobně to bude scéna, kde jsou postavy třeba jen dvě a kde děj dospěje k nějaké malé, "lokální" pointě. U delších i kratších textů si ale dávejte pozor na jednu věc - vybraná ukázka by měla být pro knihu charakteristická! Chci tím říct, že pokud je kniha smutná a vy vyberete jedinou kapitolu, která je veselá, může se kniha v nakladatelství chytit, ale jakmile si přečtou zbytek rukopisu, budou nejspíš rozčarovaní. Toto pravidlo se týká všeho - humoru a zabarvení knihy, stylistiky, ale i všech tabu témat (sexu, politiky, rasismu apod.). Pokud je celá kniha vulgární, nevybírejte místo, které jako jediné není, a naopak, pokud je celá kniha slušná, nevybírejte pasáž, která je jako jedna z mála vulgární. Funguje to na obě strany - někdy redaktora zbytečně odradíte, ačkoliv by se mu kniha jako celek třeba líbila, jindy ho naopak zbytečně navnadíte, jen aby ho potom zklamal zbytek rukopisu.
U ukázky i u nabízecího mailu platí, že byste ho pro jistotu měli ukázat několika kamarádům a známým, abyste se ujistili, že je všechno v pořádku, že nezníte moc nafoukaně nebo poraženecky, že je ukázka zajímavá a pochopitelná atd.
A co se děje poté, co knihu začnete nabízet? O tom zase příště.

Chcete se dozvědět víc? Přijďte na kurz Jak svou knihu vydat v nakladatelství, nebo si pořiďte videokurz (obsah je v obou případech stejný).