Květen 2017

Knižní doporučení - Putování za švestkovou vůní

13. května 2017 v 19:36
Knižní doporučení: dnes doporučím Putování za švestkovou vůní od Ludvíka Aškenazyho. Na dětskou knihu opravdu vydatné a dlouhé čtení, které je navíc naprosto famózní. Spousta vtipů, kterým se zasměje i dospělý, originální děj, pořád nové a nové nápady. Bez nadsázky nejlepší česká dětská kniha, kterou jsem zatím četl. Pro představu alespoň krátký úryvek:

Když se probudil, otevřel letecký pytel a vyhledal v něm mýdlo, kartáč a holicí přístroj.
Mýdlo jen stačilo říci:
"Buďte sbohem, drazí, cítím, že mě dnes vymydlí."
"To snad přece ne," zašplouchala soucitně láhev s koňakem, "vždyť je vás ještě kus."
Koňak cítil k mýdlu příbuzenský vztah, neboť i on trochu chutnal mýdlem - jako každý dobrý francouzský koňak.
"Nevzpomínejte ve zlém," vykřiklo ještě mýdlo.



Trocha nostalgie

11. května 2017 v 18:40
Rok 2011 a křest útlé knížečky Nesvlíkej se sama. Kde ty loňské sněhy jsou?




Petice

10. května 2017 v 21:28
Petice týkající se autorských práv a nesmyslného omezování učitelů. Má smysl to podepsat. Mimochodem, v tomto ohledu zcela souzním s Piráty - autorský zákon se opravdu jmenuje dost cynicky a autoři jsou těmi posledními, které by chránil. Sám se v této oblasti budu ve velmi malém měřítku a po svém zhruba do měsíce angažovat, ale o tom příště.

Impro - Schizofrenie

8. května 2017 v 19:02
Když je dobré téma, není třeba nic hrát a člověk se může chovat jako obvykle. Schizofrenie na téma chorobný puritán s perverzními momenty.



Knižní doporučení - Brave New World Revisited

6. května 2017 v 18:40
Knižní doporučení: dnes navážu na minulý týden a doporučím Brave New World Revisited od Aldouse Huxleyho (česky pokud vím nevyšlo). Huxley se ke své slavné knize o dvacet šest let později vrátil a napsal filozofický text o tom, která z jeho proroctví se splnila a která ne. Rozhodně se ale nejedná jen o vystavení účtu svému vlastnímu odhadu budoucnosti, kniha pojednává o mnoha tématech, která byla aktuální v roce 1958 a která jsou často velmi aktuální i dnes. Jeden příklad za všechny - v roce 1937 vzniknul v Americe Institut pro studium propagandy. Byla to reakce na vzestup fašismu. Institut byl předvídatelně v polovině druhé světové války zrušen, protože vadil šiřitelům propagandy domácí, ovšem již předtím byl ze všech stran hlasitě kritizován. Učitelé tvrdili, že vzdělávání v oblasti obrany proti propagandě by z žáků udělalo cyniky, vojákům se nelíbilo, že by měli noví rekruti příliš přemýšlet o rozkazech, klér si stěžoval, že podobné poznatky by snížily stavy věřících a podkopaly víru, a velké firmy se bály, že by zákazníci lépe odolávali manipulativním technikám.



Čtení ve školce

4. května 2017 v 15:42
Dnes jsem byl číst ve školce. Když jsem přišel, jedna holčička mě přivítala slovy:
"Ahoj, pane manželi."
Pak mi přinesla ukázat svou bedýnku, ve které měla bačkůrky a plyšového slona.
"Dobrý, co?"
Uznale jsem pokýval hlavou.
"Kde máš ty svoje knížky?"
"Ty svoje knížky" trochu zabolelo, vytáhl jsem ale z batohu Bručimíra a Zkraťsifouse a zeptal se jí, jestli se na ně chce podívat. Přezíravě zavrtěla hlavou.
"Jsem na tebe zvědavá," prohlásila ještě a odešla.

Můj šarm ovšem jako obvykle nezapůsobil, když jsme po čtení hráli akční hru Jdeme (něco) (něco) jdeme, než se zase rozejdeme, která spočívala především v tom, že si člověk rychle musel najít partnera (ach, ta symbolika), vrhaly se po mně jen děti mužského pohlaví. Holčička s bedýnkou na mě nicméně při odchodu mrkla a řekla: "Fajn."
Nejsem si jist, jak mám dnešní zážitky zpracovat.


O knoflících

3. května 2017 v 16:21
Všímavé ženy o tom pravděpodobně vědí odjakživa a neshledávají na tom nic zvláštního, já jako muž jsem si toho ovšem všiml teprve nedávno a byl jsem upřímně překvapen. Ona nepodstatná, ale o to záhadnější drobnost mi nedala spát a já prostě musel přijít na to, co se za ní skrývá. Ano, řeč je o knoflících, přesněji o tom, proč mají pánské košile (a další druhy oblečení) knoflíky na pravé straně, kdežto ty dámské je mají na levé.
Studiem dochovaných historických oděvů lze dojít k přibližnému odhadu, kdy k tomuto rozdělení došlo - mnohé dámské oděvy ušité na počátku devatenáctého století mají knoflíky na pravé straně, kdežto když se podíváme na příklady ze začátku století dvacátého, knoflíky jsou vždy na straně levé. Co se stalo? Inu, to už je trochu složitější - teorií je mnoho a žádná z nich není přesvědčivě prokázána. Pojďme se na některé z nich podívat blíže.
Jednou z možností je například to, že se při rozdělení stran myslelo na jízdu na koni a na dámská sedla - pokud měla dáma knoflíky nalevo, pak jí při takové jízdě méně nafoukalo do výstřihu. Do stejné kategorie by se dala zařadit i teorie, která tvrdí, že to mělo usnadnit kojení - ženy obvykle děti nosily (a nosí) na levé ruce, knoflíky na pravé straně by jim tedy zbytečně komplikovaly kojení. Zůstává smutným faktem, že veškeré hypotézy zahrnující ohleduplnost k ženám jsou nanejvýš nepravděpodobné.
O poznání populárnější jsou teorie vojenské. Jedna například tvrdí, že pánské knoflíky na pravé straně jsou dozvukem brnění - k nepříteli stál bojovník levou stranou, v níž držel štít, a tak se pláty brnění překrývaly zleva doprava, aby mezi ně protivníkova zbraň nemohla vniknout. Jiná hypotéza připomíná, že k pánskému oděvu dříve patřila i zbraň, která se vždy nosila u levého boku. Pokud ji tedy muž chtěl tasit, knoflíky na pravé straně mu to usnadňovaly, a navíc snižovaly pravděpodobnost, že se o ně "zasekne".
Pózu, kdy je muž připraven tasit zbraň, si dnes spojujeme především s Napoleonem, který tak stával velmi rád. Jedna méně pravděpodobná teorie tvrdí, že za podivné čachry s knoflíky je zodpovědný právě legendární vojevůdce. Francouzky ho totiž údajně velmi rády parodovaly, a jelikož měl Napoleon svých problémů dost, nařídil, aby měly veškeré hadry těch bestií knoflíky na levé straně. Bestie ho sice napodobovaly dál, musely ovšem používat druhou ruku.
Najdeme i hypotézy, jež jsou vysloveně kruté; uvedu jen jednu. Doba, kdy se jasné knoflíkové rozdělení zrodilo, je spojena s prvními zárodky feminismu - je tedy možné, že "povinné" knoflíky na té horší straně měly sloužit jako trvalá připomínka podřízeného postavení žen.
Zdaleka nejpravděpodobnější je teorie, že rozdělení knoflíků mělo usnadnit práci služkám. Většina populace sestává z praváků, a tak se nám lépe zapíná to, co má knoflíky na pravé straně. Když to spojíme s hypotézou, že zatímco muži se obvykle oblékali sami, ženám musely pomáhat služebné, vyjde nám, že muž-pravák i žena se služkou-pravačkou měli knoflíky na správné straně. Lze namítnout, že se to týkalo jen bohatých a že pro chudé ženy to nedávalo smysl, z historie ale známe celou řadu příkladů, kdy chudší od bohatších přejali módní trendy.
Tato teorie má ovšem závažnější trhliny, které tak snadno vysvětlit nelze. Je pravda, že některé části dámských oděvů si žena sama obléct nemohla, a pomoc tedy skutečně potřebovala, na sluhy se však spoléhali i někteří bohatí muži. Pokud se navíc ještě jednou podíváme na příklady dobových oděvů, odhalíme další matoucí skutečnost - pánské oděvy měly obvykle daleko víc knoflíků než ty dámské. A co je nejdůležitější - proč by bohatí aristokraté mysleli na své služebnictvo?
Jak to tedy vlastně bylo? To zatím nevíme, a možná se to ani nedozvíme. Jisté je jenom to, že toto rozdělení je s námi stále, a jak se ukazuje, pravděpodobně s námi ještě nějakou dobu zůstane. Jedna americká oděvní firma se totiž nedávno rozhodla, že to zkusí změnit, a začala nabízet "unisex" košile - umístění knoflíků ale kopírovalo košile pánské, a ačkoliv společnost argumentovala tím, že je to přece objektivně pro všechny praváky bez ohledu na pohlaví ta lepší strana, zákaznice daly velmi jasně najevo, že nějaká práva už si naštěstí přece jenom vydobyly. Třeba se časem dočkají rovnoprávnosti i ve věci knoflíků.


Říkadlo

2. května 2017 v 13:34
Některé nápady zkrátka nevyjdou. Kdysi jsem si řekl, že bych mohl napsat knížku dětských říkadel. I přes mnohé pokusy jsem dodneška vypotil jen jediné. Ale je pravda výživné.

Nataša

Kamaše naší Nataši
tuze nesluší,
kdejakou módní kreaci
zcela naruší,
šiju si, šiju šev na míru,
i když jsem se šitím na štíru.

Z kamaší naší Nataše
krása nečiší,
vytváří na ní většinou
smutné zátiší,
šiju si, šiju šev na míru,
i když jsem se šitím na štíru.

Kamaše naší Nataše
letí do koše,
Nataša příště raděj dá
přednost punčoše,
šiju si, šiju šev na míru,
i když jsem se šitím na štíru.


Impro - Pět, čtyři, tři, dva

1. května 2017 v 18:51
Slovenský bača a jeho trampoty v kategorii Pět, čtyři, tři, dva, kterou jinak nehrajeme.